Úvod | Informace | Recenze | Tvorba | Překlady | Diskuse | Odkazy

Chviličku spát

+matimate+



Title: Chviličku spát
Author: MatiMate
Warnings: co chcete je to yaoi, žádná akce jen náznaky, ale přesto 18+
Pairing: Sailormoon KunzitXZoisit, NefritXJadeit
Summary: Zoisit dosáhl svého, ale cena kterou za to zaplatil byla strašná.
Disclaimer: Psáno z pouhé radosti ze života. Sailor Moon není můj a nikdy nebude. Fanfikce pro fany :) Povídka byla napsána v roce 2002 pro Aoi Sensu.


Zoisit otevřel oči a ospale mžoural do tmy. Snažil se identifikovat podivný zvuk, který ho probudil. Vzdáleně mu připomínal zděšený úprk stáda splašených nosorožců při požáru v buši. Nikdy to sice neviděl a neslyšel, ale bylo to to jediné vhodné přirovnání, kterého napadlo. Promnul si oči a zívl. Otočil hlavu směrem k nahé, spící postavě vedle sebe. Všechen ten odpudivý randál vycházel z prvního mezi temnými generály, Kunzita. Jeho milovaný chrápe! Začínalo mu být jasné, proč s ním Kunzit odmítal zůstat celou noc. Nebylo to tím, že by ho nemiloval. Prostě nechtěl Zoisitovi předvést svůj noční koncert. Vzpomněl si, kolik námahy ho stálo, aby jeho drahý souhlasil, že s ním zůstane celou noc.Všechno bylo perfektní, příjemná večeře ve dvou následovaná žhavým milováním, to vše završené usínáním v Kunzitově náruči. Chrápaní nebylo v plánu.

Zoisite se rozhodl vydržet to. Přitulil se ke Kunzitovi, zavřel oči a snažil se usnout. Opravdu se o spánek ze všech sil pokoušel. Marně. Začínala se před ním rýsovat probdělá noc. Někde slyšel, že když se na chrápajícího několikrát zamlaská, prý to pomůže. Zamlaskal. Nic. Zvuky pokračovaly. Zamlaskal znovu. Tentokrát tu byla odpověď, ale ne ta kterou očekával. Chrápaní nabylo na hlasitosti. Ne, to už se nedalo vydržet. Začínala ho bolet hlava, zdálo se mu, že při každém hlasitějším zachrápaní s ním nadskočí postel.

Mohl si vybrat, buď si půjde lehnout jinde, nebo Kunzita vzbudí. První možnost zavrhl, nikdy svou lásku neopustí, i když teď si nebyl tak docela jistý. Miloval chladného Kunzita ze vším všudy, i s tím odporným chrápáním. Druhá možnost se mu zdála lepší. Jen co mu řekne, až ho probudí? Kunzit by se jistě cítil uražený a už nikdy by s ním nezůstal přes noc, kdyby mu řekl o nesnesitelném chrápaní. Tak to také nešlo.

Posadil se a dal si hlavu do dlaní. Chvíli jen seděl a přemýšlel, když v tom ho napadla spásná myšlenka. Řešení bylo tak prosté. Zoisit o sobě věděl jedno. Usne za jakýchkoliv podmínek, pokud je unavený. Velmi unavený. Jediný muž který ho dokázal vyčerpat, ležel vedle něj a snažil se svým chrápáním trhnout partu dřevorubců při kácení lesa.

Zoisit zvedl hlavu a vítězoslavně se usmál do tmy. Otočil se a nadzvedl Kunzitovu pokrývku. Okamžitě ji pustil. Kunzit musel mít velmi vzrušující sny, vzhledem k tomu v jakém byl stavu. Zoisit si snažil dát dohromady kombinaci erotického snu a velmi hlasitého chrápání. Nešlo mu to. Kunzitův případ mu však dokázal, že to dohromady jde. Zoisit znovu sáhl po přikrývce a shrnul jí pryč. Ještě dnes v noci bude unavený a sladce rozlámaný. Usnout pak bude otázka chvilky.

"Zdá se ti o mně, milovaný?" zašeptal a sklonil hlavu ke Kunzitovi.

Chrápaní vystřídaly vzdechy.

Zoisit ucítil ve svých vlasech Kunzitovu ruku navádějící jeho ústa tam, kde jich bylo nejvíce třeba. Kunzit otevřel oči a podíval se na pohybující se Zoisitovu hlavu. Zprudka vydechl, jeho zelenoočko mělo obratná ústa. Plán nejmladšího z temných generálu začínal vycházet.

Zoisit se posadil na paty, usmál se a smyslně si olízl svým sametovým jazykem spodní ret.

"Chci tě, Sakuro." řekl Kunzit a natáhl po svém milenci ruku.

"Jsem jenom tvůj." zapředl Zoisit. Nechal se položit do pokrývek.


****


Youmové se ploužili po chodbách paláce. Nevyspaně se potáceli od jedné stěny ke druhé. Temný generál Zoisit měl velmi, velmi dobře vyvinuté hlasivky. Trvalo jim jen krátce se poradit a už sepisovali petici za dodržovaní nočního klidu.


****


Královnu Beryl probudily podivné výkřiky. Byla na nejvyšší míru rozladěna. Sotva se ji podařilo usnout, když ustaly ty chrochtavé zvuky, začalo tohle vytí. Připadalo jí to nějak povědomé. Znělo to skoro, jako kdyby někdo mučil Zoisita.

"Ten kluk potřebuje dostat pořádně do těla. Je dobře, že nad ním Kunzit drží pevnou ruku." pomyslela si a šáhla do svého nočního stolku, odkud vytáhla vatu do uší.


****


"Konečně to nesnesitelné chrápaní přestalo," prohlásil dosti nesrozumitelně Jadeit do zívnutí.

"Hm," odpověděl mu Nefrit. Nenápadně zajel rukou pod pokrývku a při tom i do Jadeitových pyžamových kalhot. Ten ho rázně klepl přes prsty.

"Nic nebude. Spíme!"

Nefritovo "Hm," mělo tentokrát loudivý podtón.

Jadeit se zamuchlal do přikrývky tak, aby znemožnil veškeré plánované a promyšlené útoky tmavovlasého generála na svůj noční úbor. Znal svého drahého moc dobře. Nefrit vzdychl a přitiskl Jadeita k sobě.

Oba dva usnuli, ale ne nadlouho. Vzbudily je hlasité výkřiky a volání: "Ano, ano ...och tvrději...to je ono...ach...udělej to pořádně svoji Sakuře ... Ku...ano."

Oba dva se prudce posadili.

"To snad ne! Nejprve nesnesitelné chrápaní, až stěny praskaly a teď tohle!" zařval Jadeit.

"Ta malá zrzavá čubka má asi napilno. Je zvláštní, jak je při svých osamělých aktivitách hlučný." přitakal Nefrit, jako odpověď se ozvalo:

"Jsi úžasný...ach, ano...chci to pořadně...miluji tě ...ach...ano...ano."

Jadeit se postavil rychle našel trepky. "Neffy, nemám náladu poslouchat podrobný popis Zoisitových sexuálních fantazií. Jdu tam a pořádně mu vynadám." Dříve než mu v tom mohl Nefrit zabránit, vyrazil Jadeit jako bůh pomsty k Zositově komnatě.

Neobtěžoval se s klepáním, rovnou vešel dovnitř. Vzápětí toho velice litoval. To, co viděl, mu vzalo dech. Zoisit ležel přivázaný k posteli s nohama zaklesnutýma za Kunzitovými zády.

"Kunzite...ach...hmm...je tu Jadeit a něco chce říct," vzdychl Zoisit a prohnul se pod Kunzitem. Ten otočil hlavu a podíval se na zkoprnělého Jadeita.

"Jade-chan mohl bys být tak laskavý a zavřít za sebou dveře. Táhne." pronesl chladně Kunzit. Jadeit to bezmyšlenkovitě udělal.

"Nechtěl jsem rušit Kunzite-sama. Já si jenom spletl dveře." vymáčkl ze sebe Jadeit přiškrceným hlasem, otočil se na trepce, hmátl po klice a s velmi nedůstojnou rychlostí se vrátil do postele k Nefritovi. Doprovázel ho při tom zvuk Zoisitových výkřiků.

"Tak co, Jade?" zeptal se opatrně Nefrit bledého Jadeita.

"Neptej se, raději se neptej," zašeptal Jadeit.

"Jen to co popisuje, si nedělá sám. Stačí!?"

Nefrite se zamyslel.

"Kunzite-sama a Zoi-krysa. Oni spolu?"

"Přesně tak, Neffy."

"Jak?" zeptal se Nefrit nevěřícně.

"Podle toho, co jsem viděl, tak zepředu." odpověděl mu lakonicky Jadeit.


***KONEC***

Zpět