|
|
|
|
|
|
Poprvé
+matimate+
Title: Poprvé
Author: MatiMate
Warnings: slash, M/M, troška násilí, NC-17
Pairing: Sailormoon KunzitXZoisit, NephritXZoisit
Summary: Nephrite má svého chlapce, nebo ne?
Disclaimer: Psáno z pouhé radosti ze života. Sailor Moon není můj a nikdy nebude. Fanfikce pro fany :)
Díval se na svého chlapce,který mu udýchaně sděloval novinky dnešního rána. Přitiskl se k němu a šeptal osvém štěstí, o své lásce. Byl celý zrůžovělý, musel běžet po chodbách do jehokomnaty. Neteleportoval se, jak by se slušelo na někoho v jeho postavení. Mladé třeštidlo nabité emocemi se muselo trochu uklidnit šíleným během.
Objal ho pevně. Nesměl ho nikdy ztratit, neunesl by, kdyby patřil někomujinému. Chlapec mu položil hlavu na hrudník, nechal se kolébat. Zabořil hlavudo hustých vlnitých vlasů, voněly sakurovými květy. Zavřel oči a nechal seunášet jemnou vůní, která patřila jen jeho maličkému.
Řekl mu někdy, jak je krásný? Nikdy to neudělal. Nedal najevo, jak ho vidí. Cov něm vzbuzuje. Když s ním nebyl, napadaly ho tisíce slov a vět, které mu chtělříci. Jakmile se jeho chlapec objevil, nevzpomněl si na žádné. Vpíjel se do něj pohledem, jeho mysl byla najednou prázdná. Všechny tolik připravované fráze ztratily před jeho krásou svůj význam. Miloval jeho měkkou kůží, tak bílou jakokvěty jabloně. Dotek jeho malé ruky, pohled velkých důvěřivých zelených očíplných očekávání. Miloval každou slzu, která stekla po těch hebkých tvářích.Vypadal s vlhkýma očima zranitelný a bezmocný, ještě víc než ve skutečnosti byl. Pokaždé ho objal a přitiskl k sobě. Opatrně svými prsty stíral slzu zaslzou, která opustila jeho víčka. Dával mu veškerou něhu, které byl schopen,jen aby přestal být nešťastný. Nenáviděl toho, kdo donutil jeho chlapce k pláči, v tu chvíli si byl jistý, že by zabíjel, kdyby se ten dotyčný před nímobjevil. Udělal by všechno pro štěstí svého chlapce. Krásná a nevinná byla Sakura v jeho očích.
Představoval si ho ležet na své posteli, dlouhé vlnité vlasy rozprostřené jako měděný vějíř na bělostném polštáři. Rozhodl se, že bude patřit jen jemu. Chtěl,aby se chvěl pod ním a volal jeho jméno. Zarýval své štíhlé prsty do jeho zad aprosil ho o víc. Představoval si výkřiky rozkoše rozlehající se v jeho ložnici.Chvějící se řasy zakrývající do široka rozevřené oči plné údivu.
Chtěl by svým jazykem rozevřít jeho rty. Byly v jeho představách teplé a měkké.Pomalu zkoumat nitro jeho úst, vyprovokovat ho k nesmělému oplácení polibku.Chutnal by po zralých třešních. Sladký a něžný, tak si představoval jejich první polibek. On by mu vnutil vášeň hry rtů a jazyka. Naučil by ho toužit opolibcích, ochotně se jim nastavovat a plaše o ně žádat se sklopeným pohledem. Ukázal by mu, jak rozevírat ústa a nechat se líbat, jeho chlapec by mu mohl dátruce kolem krku, ale nic víc. Byl by přece plachý, na něm by bylo všechno mu ukázat. Vytvořit z hravého dítěte dychtivého žáka toužícího potěšit svéhoučitele. Ruce kolem jeho krku by mu opatrným tlakem naznačovaly, aby pokračovalv líbání. Nic jiného by jeho chlapec neznal, nevěděl nic o dalších dovednostech, které ho chtěl naučit.
Přejížděl by mu rukou po zádech pomalu dolů až k malému pevnému zadečku, přitiskl by ho k sobě, aby věděl jak po něm touží. On by ale nechápal, co to znamená. Nevěděl by, jaké je to být vzrušený. Cítil by jen zoufalou touhu osvobodit se z vězení kalhot své uniformy. On by mu začal rozepínat límeček kabátku uniformy knoflík po knoflíku. Odepnul by přezku jeho pásku a položilten kus kůže za svého chlapce na postel. Byla by to součást další lekce, kterou měl pro tento večer připravenou pro to krásné důvěřivé zelenooké stvoření.
Podíval by se na jeho polibky napuchlé rty. Sundal by mu z ramen jeho kabátek anechal ho dopadnout na zem. Jeho chlapec by byl stále přespříliš oblečený. Mělby na sobě bílou tenkou košili, trochu průsvitnou, jen natolik, aby tušil, kdejsou jeho bradavky. Přejel by mu přes ně svými prsty. Jemně by je masírovalmezi svými ukazováky a palci. Opatrně, aby ho nevyděsil, ale donutil žádatplachými vzdechy o víc. Sevřel by je pevněji, až by se rýsovaly pod látkou jakodvě malinké třešinky. Jeho chlapec by měl pootevřená ústa, dýchal by přerývavě.Ruce by měl podél těla, neodvažoval by se s nimi cokoliv dělat. Jen by jestřídavě rozevíral a svíral v pěst.
Snažil by se držet sebe sama pod kontrolu, nestrhat ze svého chlapce oblečení avzít si ho rovnou tam na podlaze. Všechno záleželo na něm, jaké bude po prvépro jeho nevinného miláčka. Začal by si hrát s jednotlivými knoflíky košile,ale jen jednou rukou, druhou by pokračoval na drobném hrudníku. Snažil by se,aby se jeho chlapec uvolnil. Občas by ho políbil na rty, ochutnal jeho horkáústa. Košile by následovala kabátek. Vzal by ho do náruče a odnesl na svoupostel. Položil by ho do bělostných přikrývek, jen by se na něj díval a obdivovalto pružné polosvlečené tělo. Zajel by mu rukou do jeho měděné hřívy a roztrhlmu malou zelenou gumičku, která je poutala, rozprostřel by je po svém damaškovém polštáři jako nádhernou látku. Prameny v jeho rukou by vonělysakurovými květy, obtáčel by si je jako prsteny na prsty. Rukou by je probírala jemně masíroval kůži pod nimi. Opět by ho dlouze políbil na rty. Donutil hoje rozevřít, tentokrát by už vzal opatrně mezi své zuby jeho spodní ret, jemněby ho tiskl. Nezastavil by se jen u úst. Začal by jazykem přejíždět po jehonádherně klenutých obočích. Líbal by mu vzrušením zčervenalou tvář. Velkou péčiby věnoval štíhlému krku, rty, jazyk a zuby by se zmocňovaly každého centimetru sametové pokožky. Jeho chlapec by se snažil nevzdychat nahlas, zoufale by mu tonešlo. Vzdechy by se ozývaly z jeho krásného hrdla, které by on tak nemilosrdně laskal. Jeho chlapec by se nastavoval a v jeho očích by četl poznání, že to jenejvětší rozkoš, kterou kdy poznal. On však měl v plánu daleko víc, než jentakové laskání, ještě před půlnocí bude volat jeho jméno, křičet je nahlas jakjen to půjde.
Na chvíli by se od něj odtáhl, nedbal na rozladěné odfrknutí. Za ten nedostatek důvěry ho bude muset potrestat ještě větší rozkoší, aby se naučil o němne pochybovat.
Vzal by do rukou jednu jeho nohu svíranou vojenskou holínkou. Proklínal by vduchu tu obuv, když by ji s mírnými problémy svlékal. Obě by je odhodil dokouta svého pokoje, pro dnešek s nimi skončil. Musel by se zhluboka nadechnout,aby se uklidnil, když by jako vzácný předmět zbavil kusu látky dvě drobounkéchodidla. Musel by je políbit. Cítil by, jak se jeho chlapec napnul pod dotykem jeho rtu na svých prstech u nohu, pak by uslyšel prudký výdech. Musel by ho naučit, že celé jeho tělo bylo stvořeno k laskání. Věděl, že umění přijímat dotyky a vychutnávat si je, bude muset svého chlapce ještě dlouho učit. Naučilby ho, jak se stát nástrojem touhy.
Zbýval by poslední kus oděvu, na ten by se obzvlášť těšil. Dotkl by se zapínáníjeho kalhot. Ucítil by na svých rukou drobné prsty. Podíval by se do jehoobličeje, v zelených očích by se leskly velké slzy, jeho maličký by plakal. Na okamžik by ho to vyděsilo, nechtěl mu ublížit. Přemýšlel by, co udělal špatně,ale nic by ho nenapadlo. Došlo by mu, že to co vehnalo slzy do krásných očí,byla cudnost. Pohladil by žhnoucí tváře a oči vyplašeného zvířátka. To by byla nevinnost, po které toužil, naklonil by se nad jeho obličej a slíbal jednu slanou slzu po druhé. Tiše by mu do ucha šeptal slova lásky a utěšoval by ho, dávalby mu odvahu úplně se mu oddat a důvěřovat. Určitě by se mu jeho chlapec omluvil za svou pošetilost a žádal ho za odpuštění. On by mu rád odpustil.
Jemně by pak svlékl poslední kus látky halící to nádherné tělo. Jeho chlapec bybyl vzrušený. Vzal by ho do rukou a jemně přejížděl nahoru a dolů po tom, čehose ještě nikdo jiný nedotýkal. Jeho chlapec by vykřikl a prohnul se jako luk. Ruce by se zarývaly do pokrývek. Teď muselo přijít něco, co by spoutalo útlounké tělo na místě. Vytáhl by chlapcův pásek a vyzval ho, aby před sebenatáhl ruce. Důvěřivě by to udělal a díval by se na něj uslzenýma očima, ve kterých by četl výčitku za to, že přestal. Svázal by mu pevně ruce k sobě apřehodil by volný konec kolem jedné z týčí pelesti postele, přivázal by k ní ruce.Jeho chlapec by měl oporu, byl by mu úplně vydán na milost. Ležel by před nímtak zranitelný a bezmocný. Vzrušovalo by ho to skoro k nepříčetnosti, ale musel mít trpělivost pro poprvé svého chlapce. Zasloužila si to jeho láska, která se nechala důvěřivě přivázat. Jeho chlapec mu věřil a on věděl, že nesmí zklamat jeho důvěru. Pohladil by ho po tváři. Políbil by ho, on by mu polibek vášnivě opětoval. Dokázalo by mu to, jak rychle a dychtivě se jeho chlapec učí.
Vstal by z postele začal by se svlékat. Prsty by ho určitě moc neposlouchaly,tak by ze sebe servával svou uniformu. Věděl by, že ho sleduje vyděšenýma očima. On byl už dospělý muž. Odhodil by poslední kus uniformy a otočil se kněmu. Jeho chlapec by vydechl, kdyby ho uviděl poprvé nahého. Bylo by v tom očekávání a obavy z dalších věcí, které by pro něj měl připravené. Nevěděl by, čeho se přesně bojí a co s ním bude. Nevinný a čistý jako padlý sníh.
Vrátil by se k němu zpět na postel. Nechal by ho, aby si ho pečlivě prohlédl,jeho chlapec by cudně sklopil oči. Udělal by to až teď, před tím by byl přespříliš unesený obdivem k němu, že by zapomněl na svůj stud. Vzal by muhlavu do dlaní a začal ho polibky utěšovat. Jeho chlapec by se začal jemnýmivzdechy dožadovat dalších, on byl přípraven svými rty propátrat každý kus jeho sakurami vonicí kůže. Krk by znovu okusil jeho doteky. Tentokrát by byl surovější, na hebké kůži by zanechal rudé stopy. Jeho chlapec by to přijímal anastavoval by se k dalším.
Pokračoval by na jeho hladký hrudník. Zasypával by ho drobnými polibky, pečlivěby líbal svou cestičku k bledé bradavce. Byla by ztuhlá chladem a jehopředešlou masáží. Vzal by ji mezi své rty a začal jemně sát. Laskal by ji anutil ji stiskem, aby ztvrdla ještě víc. Jeho chlapec by se zmítal ve svých poutech.Pak by věnoval svou pozornost druhé, dal by ji stejnou péči, aby ztvrdla nakámen jako její družka. Jazykem by obkroužil chlapcovo břicho. Dlouho by neodolal touze vychutnat svého chlapce. Nejprve by svým jazykem ochutnal malou kapičku, která by se určitě leskla na špičce. To by v něm roznítilo oheň, chuťjeho maličkého. Zatoužil by po větší dávce. Rty, jazyk, by laskaly a byly by kruté svou pomalostí. Chtěl by určitě zvednout své boky z madrace a ponořit se hlouběji do jeho horkých úst. Nedovolil by u to, jednu ruku by mu položil přes břicho a držel ho. Druhou by věnoval péči malým bradavkám. Svíral by jestřídavě mezi prsty. Jeho chlapec by vzdychal a chvěl se bezmocně na lůžku.Ruce by se zmítaly ve svých poutech jako křídla lapeného motýla. Oči by měl zavřené, mezi řasami by se mu leskly horké slzy. Cítil by poprvé, tak velkou rozkoš a nevěděl, co si s ní má počít. Jeho chlapec by se nikdy sám sebenedotýkal, byl by ve věcech svého těla naprosto neznalý a nevinný. On by mu všechno ukázal a naučil ho poznávat sebe sama. Vzdechy by se proměnily ve výkřiky a nesouvislé prosby. Nevěděl by, o co žádat, byl by si jen jistý, žechce víc a on mu to mohl poskytnout. Zrychlil by, bral by svého chlapce celéhodo úst. Nechal by si ho sklouznout až do krku. On by věděl jak mu dát ton ejlepší. Na chvíli by se odtáhl a díval se na něj, obdivoval rudé uslzené tváře, stopy svých polibků na bělostné kůži. Jemně by foukl na chlapcovo citlivé místo pokryté jeho slinami. Určitě by se zachvěl a otevřel oči, vekterých by bylo zoufalství. Netrápil by ho dlouho a znovu by se k němu sklonil,pak by se chlapcovi tělo se napnulo, ruce by škubly pouty a on by mohl konečně pořádně ochutnat to, co patřilo jen jeho chlapci. Napadlo by ho určitě mnohopřirovnání. Jeho chlapec by byl sladký. Nepolknul by to hned, musel by dopřát tutéž rozkoš poznání i jemu, políbil by ho na ústa a jazykem by rozevřel jehorty. Maličký by chtivě pil neznámou věc, kterou by mu nabízel, pak by svým jazýčkem začal obratně slízávat kapky, co by mu ulpěly na rtech. Jeho chlapecby to udělal. Neuvědomoval by si, jak je při tom nádherný.
On by věděl, že už dlouho jeho sebeovládaní nevydrží, teď musel tu něžnoubytůstku pro sebe připravit. Bál by se, aby mu neublížil. Podíval by se dorozkoší zastřených zelených očí. Prsty by se dotkl hebounkých rtů a zeptal byse, jestli je jeho chlapec připraven na další lekci. Určitě by byl velmiudivený, nevěděl by, co může být ještě víc. Zeptal by se ho, jak by mu mohl tennádherný pocit oplatit. On by se jen usmál a pohladil ho po vlasech. Jehochlapec by mu řekl, že je jen a jen jeho.
Šáhl by po karafě s olejem, kterou by měl připravenou na nočním stolku. Nalilby si ho trochu do dlaně a počkal až se ohřeje na příjemnější teplotu. Druhou rukou by tlakem na koleno svého chlapce naznačil, že má dát nohy od sebe. Dívalby se jak se pevná stehna rozevírají do stran. Nevěděl by, proč to dělá, chtělby jen potěšit svého milého. Rukou s olejem by zajel mezi jeho štíhlé půlky.Špičkou ukazováku by pomalu vtíral olej mezi chvějící se svaly. Toužil by proniknout dovnitř, ještě ne, nesměl by ho vyděsit. Chtěl, aby jeho chlapec sám podvědomě pochopil po čem jeho tělo touží. Zelené oči by se doširoka rozevřelya rty by vytvořily překvapené kolečko. Znovu by zrudnul studem pod takovými dotyky. Snažil by se ukrýt svůj obličej za napjatou paží. On by se jen usmál aznovu by nalil olej na své prsty. Všechno by muselo pro jeho chlapce vonět posakurách i olej, který ho měl připravit. Znovu by zajel rukou k chlapcově zadečku, tentokrát by svůj ukazovák nenechal venku. Opatrně by ho zasouval dovnitř. Ozvalo by se bolestivé vyjeknutí, ale jen jedno. On by mu řekl, že tonebude bolet moc dlouho, šeptal by mu slova povzbuzení, tiše by mu opakoval, žese má uvolnit. Jeho maličký by jen nejistě kývl a snažil by se poslechnout.Cítil by svíravý odpor panického těla. Nutilo by ho to ke spěchu, ale stiskl byzuby, opatrně by pohyboval svým prstem uvnitř chlapcova těla. Za chvíli bynašel to místo, které by pod dotykem bříška jeho prstu rozechvělo každičký svalv malém těle. Usmál by se, když by si všimnul, že je jeho chlapec opět vzrušenýa snaží se tisknout k jeho ruce a nutí ho pohyby své pánve zasunout prst hlouběji. On by ho vytáhl a znovu nalil na dlaň olej. Jeho chlapec bynespokojeně vydechl a zvedl by se na nohou. On by se jen usmál nad jehonedočkavostí. Tentokrát by zajely do chlapce prsty dva. Opět by mu syknul chvilkovým nepohodlím, ale pak by jeho boky chytly rytmus jeho prstů. Začal byho líbat a přidal by třetí prst. Slyšel by slovo "chci" z drobnýchrtíků. Věděl by, že jehomaličký neví pořádně, po čem touží. Okamžik, na kterýby se celý večer těšil, přišel. Na chvíli by se odtáhl a věnoval péči sobě, pakby položil prázdnou karafu na zem. Přesunul by se mezi nohy svého chlapce. Vzalby je do svých rukou a položil si každou na své rameno. Podíval by se dolů aviděl by svého chlapce v celé jeho kráse. Opatrně by se nasměroval a začal doněj pronikat. Maličký by se zmítal a možná, že by se znovu objevily i slzy,nedbal by na to, dokud by nebyl úplně ponořený do horkého těla pod sebou. On byse pod ním třásl jako v horečce, sténal by bolestí. Lapal by po dechu jehovelké zelné oči by byly vytřeštěné do prázdna. On by se nehýbal, líbal by ho natvář, na oči, na ústa. Uklidňoval by ho drobnými doteky rukou na jeho bocích.Vzal by ho do dlaně stejně jako poprvé a jemně po něm přejížděl. Všechno proto, aby zahnal první nepříjemný pocit. Pozvolna by si drobné tělo na něj začalo zvykat, cítil by, jak svaly povolují své bolestivé sevření. Jeho dech by se uklidnil. To by byl pro něj signál k pohybu. Nejprve by se pomalu vysunul, jen málo z něj by zůstalo v jeho chlapci, pak by rychleji přirazil. On by se prohnul, ještě by nebyl úplně připravený na pohyb, ale on by se kontroloval.Všechno by dělal pomalu a zvolna. Snažil by se, jak nejdéle by to šlo. Ruka byměla stejný rytmus jako zbytek jeho těla. Pak by přišel ten okamžik a jeho chlapec by mu vyšel vstříc. On by se rozhodl vychutnat si úzké sevření mladého těla, jak nejdéle by to jen šlo. Byl to okamžik, na který by tak dlouho čekal.Zoisit by byl jen jeho. Dával by se mu se vší dychtivostí svého mládí. Určit ěby zašeptal, nesměle rychleji, tvrději. Řekl by, že ho chce cítit více. To byho zbavilo posledního zbytku sebeovládaní, vykřikl by a odhodil veškerou něžnost. Divoce by do něj přirážel a jeho výkřiky by se mísily se vzdechy avoláním jeho chlapce. Jeho chlapec by vyjekl jeho jméno a on by mezi prsty ucítil horkou tekutinu. Svaly mezi, kterými by byl hluboko zanořen, by seprudce stáhly. Ještě párkrát by do něj tvrdě zajel, naposledy by to bylo tak,až by zvedl svého andílka s lůžka. Jediné, co by ho poutalo k posteli, by bylyjeho ruce. Jeho chlapec byl stvořený pro něj, on jediný by ho dokázal ovládnout.
Opatrně by se vytáhl z jeho těla, odvázal by ho a položil by se vedle něj. Onby ho objal a přitulil se k němu. Díval by se na něj očima plnýma lásky. On bypřes ně přetáhl pokrývku. Všimnul by si červených stop po pásku na zápěstích,které si udělal jeho chlapec, když se učil svou první milostnou lekci.Vzal byje do svých dlaní a začal líbat zraněnou kůži. Ucítil by jak se k němu jeho láska ještě více tiskne. Určitě by se v jeho objetí cítil bezpečný. Plaše by hopolíbil a zašeptal
"Miluji tě, Nephrite!"
Nephrit zavrtěl hlavou a zahnal svou představu. Jediné, co měla skutečnost společného s jeho snem, byl pásek poutající ruce mladého muže k pelesti postele. Mladík měl na sobě zbytky potrhané uniformy, na těle byly zřetelné stopy bití. Krev mu z rozraženého rtu prýštila po bradě, jedno oko bylo natekléa černé. Zápěstí měl rozedraná do krve, jak se zmítal v poutech, když ho Nephrit surově znásilňoval.
Nechápal to, vždy ho považoval za svého přítele. Řekl mu o své lásce ke Kunzitovi. Nephrit mu radil, co má dělat, jak má zaujmout. Pozvolna to začalovycházet. Kunzit přinesl malou sakurovou bonsaj a políbil ho. Zoisit byl v tuchvíli nejšťastnější bytosti v Negaverze. Byl si jistý, že chce, aby to s nímbylo poprvé, řekl to mezi polibky Kunzitovi. Ten ho jen pevněji objal azašeptal "budeš jen můj, Sakuro". Zoisit se musel jít okamžitě svěřitse svým štěstím příteli. Povídal své zážitky, byl tak zabraný do svého vyprávění, že si nevšimnul změny výrazu v Nephritově tváři, byla to jeho chyba.
On ho obejmul a začal líbat. Prosil ho, ať ho pustí. Místo toho mu zkroutil jednu ruku bolestivě za záda. Zoisit se snažil bránit, ale neměl proti staršímua silnějšímu generálovi šanci. Kopal, kousal a škrábal kolem sebe. Jediné, comu to přineslo, byla bolestivá rána do žeber. Zřetelně slyšel, jak něco prasklo.Snažil se popadnout dech. Nephrit toho využil a přivázal ho jeho vlastním páskem k posteli. Rval z něj uniformu, trhal ji na cáry. Zoisit se snažil použít svůj sakurový útok, ale se svázanýma rukama zasáhl jen stěnu. Velká dlaň dopadla na jeho obličej a pak znovu. Ucítil ve svých ústech krev, začal seznovu dusit. Nephrit ho nadzvedl a pohladil po tváři. Nejednou mu došlo, co ses ním stane. Zoufale se chtěl mýlit. Celou dobu pak volal, jediné jméno, kterépro něj znamenalo bezpečí. Kunzit se musel objevit a zachránit ho, s ním mělobýt jeho poprvé. Nepřišel. Nephrita to rozzuřilo k nepříčetnosti. Nejednou seobjevil nový druh bolesti. Zoisit zoufale vykřikl a omdlel.
Probudila ho sprška studené vody. Uvědomil si, že v něm něco zemřelo. Nebudetou důvěřivou a přátelskou Sakurou, která ochotně každému pomáhala. Doplatil nasvou důvěřivost. Kunzit mu neodpustí, jakmile zjistí co se stalo, nebude hochtít,. Nikdy se nesměl dozvědět, že nebyl pro svou Sakuru první. Zavřel oči,jeho Kunzit bude mít své poprvé. Jen co se dá do pořádku, nikdo se nedozví cose mu stalo.
Nephrit se nad něj sklonil a opatrně rukou odsunul pramen měděných vlasů slepených zaschlou krví. Chtěl, aby to jeho chlapec pochopil. Políbil ho nazraněné rty. Udeřil ho, ale on mu nedal jinou možnost. Bránil se a volal pořádtoho zatraceného Kunzita. Pomalu se odtáhl a rozvázal ho. Zoisit se stulil doklubíčka a jeho tělo se otřásalo zoufalým pláčem.
To nechtěl. Nephrit ho vzal do náruče a začal hladit a líbat. Prosil svého chlapce za odpuštění. Snažil se mu vysvětlit, že ho k tomu dohnala žárlivost.On ho donutil vzít si, co mu patřilo, byla to jeho vina. Nabídnul by muopravdový cit, ne jen náhražku jako Kunzit. Zoufale mu říkal, že pro bělovlasého generála bude jen ohřívadlo do postele. On by ho miloval. Dal by mu všechno, lásku, pocit bezpečí.
Zoisit se na něj podíval svým zdravým okem, v tom pohledu byla čirá nenávist.Nephrit ho podvědomě pustil. Ten výraz u svého chlapce neznal. Všechna nevinnost, důvěra a láska, kterou vždy viděl v Zoisitových očích, byla pryč.Místo ní se tam objevilo něco temného a zlého. Mezi cáry látky na zakrvácené posteli se zrodila nová Sakura.
"Zabiju tě, Nephrite," zasyčel Zoisit a teleportoval se pryč.
Nephrit stál a díval se na svou postel, kde měl být se svým chlapcem.
*Konec*
Zpět
|
