Úvod | Informace | Recenze | Tvorba | Překlady | Diskuse | Odkazy

Přítel

+arengil+



Title: Přítel
Author: Arengil
Fandom: Loveless
Postavy: Soubi/Kio
Varování: náznakový slash
Přístupnost: 12+


Shrnutí: Šoupla jsem to mezi drabbly, jakožto další krátkou povídku ze série Loveless. Slash se z toho stal během noci, probděné s Pájou na Rickmanconu. Za to, že mě přivedla na tuhle myšlenku, jí Přítele věnuji. Už dlouho jsem v hlavě řešila Soubiho indiferentní vztah ke Kiovi, jedinému duševně nenarušenému člověku, který snad v Loveless je a který dělá všechno proto, aby si získal Soubiho důvěru, a nakonec ji získá v uvozovkách svým tělem...

Varování: Vyskytuje se stopové množství humoru a lízátka.


Přítel


Nová škola, noví lidé - žádní fighteři - jen obyčejní bezvýznamní mravenci pachtící se za svými záležitostmi, všudypřítomný pach barev a Soubiho první privát. Až se mu do cesty postavil rozcuchaný mladík s brýlemi. "Ahoj, já jsem Kaidou Kio, ale můžeš mi říkat jen Kio."
"Proč bych měl?"
"Protože...," zaváhal Kio, "to je obvyklý postup, když se lidé chtějí spřátelit."
"Přišel jsem na tuhle školu, abych maloval, ne abych vyhledával přátele," řekl chladně Soubi.

"Každý někdy potřebuje přátele," namítl Kio.
"Já ne." A byla to pravda. V té době měl Seimeiho, který mu vyplňoval celý myslitelný svět a nic mimo něj ho nezajímalo. Měl svého sacrifice, kterému bezvýhradně patřil, a jakákoli další osoba byl jen narušitel zvenčí. A tenhle mu navíc nabídl lízátko. Opravdu o něj nestál...
Jen shodou náhod skončili ve stejném kruhu.

"Nemám zájem. Ale rád bych tě někdy namaloval..."
"Fajn," roztáhl Kio ústa v širokém úsměvu.
"...Což ale neznamená, že s tebou chci něco mít."
"Jasně že ne," potvrdil horlivě Kio a začal se svlékat.
"To tetování...," poznamenal Soubi a hlas mu najednou odumřel.
"Líbí se ti?"

Krátké zaváhání, a pak se Soubi dotkl Kiových zad.
"Je nádherné."

Už neprotestoval, když mu spolužák svlékl košili a zlehka přejel po jizvách, které mu způsobil ten hajzl Seimei. Škoda, že před Soubim o něm Kio tak nesměl mluvit. Nemluvil přitom vůbec. Tajil dech, protože takovou příležitost znovu nedostane. Stejně to nestačilo, aby se z té zombie stal zase člověk, ale Kio to musel zkusit. Nikdy Soubiho zcela nepřetáhl na svou stranu, pokud nepočítal tahání ho z průšvihů, ale jedno malé vítězství Kio přece jen zaznamenal: od té doby, co spolužák viděl jeho tetování, od něj strpěl oslovení Sou-chan.

*Konec*



Zpět