Úvod | Informace | Recenze | Tvorba | Překlady | Diskuse | Odkazy

Prázdniny

+Isaaca+

Název:Prázdniny 11
Autor: Isaaca
Přístupnost: od 17ti let
Fandom: moje vlastní tvorba, jen inspirované vším možným, co jsem četla a viděla ...
Krátké shrnutí: Je tu poslední díl. Není moc dlouhý na to že je poslední, ale snad to pochpíte, že to roztahovat nemělo cenu. Je to prostě ukončení toho, co se stalo. Snad tam nebude moc chyb ... A jsem moc ráda, za to jak to bylo oblíbené! Musím jen předeslat, že chytám nějaký překvápko v podobě povídky a tak nesmutněte, že to končí a prosím vyvarujte se kometů typu, že to nepřežiteje, když už je konec a tak ... Děkuju


Strašně moc jsem se bál jít domů, protože jsem netušil, jak bych to všechno vysvětlil. Jenže ani nevím, jak se to stalo, Ryuu se o všechno musel postarat. Pořádně si pamatuju až na to, že jsem se vzbudil v nemocnici a vedle postele seděla moje máma. Byl jsem zmatený a chvilku mi trvalo, než jsem si dal dohromady všechny souvislosti. „Jak se cítíš?“ Šáhla mi na čelo a usmála se. „Dobrý ...“ Prohodil jsem trochu vykolejeně. „Kde je Ryuu?“ Rychle jsem se staral. „Myslíš toho tvého kamaráda?“ Řekla to, jako kdyby ho nikdy neviděla. „Jo ...“ „Ten už musel odjet.“ Oznámila mi a mě se málem zastavilo srdce. „Odjet?“ „Už musel do města ... začít se připravovat na semestr.“ „A nevzkázal mi něco?“ Rychle jsem se snažil aspoň o něco, ale bez úspěchu. „Ne.“ Pak se o něm u se mnou nebavila a ani se se mnou nebavila o tom, co se mi stalo. Sice bych jí to nedokázal vyprávět, ale ani se nezeptala. Co se stalo, když jsem byl mimo? „A jak dlouho tady ležím?“ „Už to budou asi 3dni. Měl si vysokou horečku, nejspíš z toho, jak si promokl.“ „Aha ...“ Dál jsem se už o nějaký rozhovor nesnažil.

Když mě dovezli domů, všechno bylo jako při starém. Nikde nikdo a já si připadal tak divně, jako kdyby to všechno byl jen sen a Já se teď probudil. Chvíli jsem seděl na posteli a nedalo mi to ... štípnul jsem se do tvář. „Auuu~“ Je to skutečnost. Usoudil jsem. Pak jsem se prostě začal připravovat na to, že půjdu do školy. Jenže myšlenky mi utíkaly pořád někam jinam. Za Ryuuem. Než jsem se nadál byl tady nový školní rok.

Venku jsem se chystal na cestu do školy a v tom jsem uviděl Yumi. Usmála se na mě, ale jako by se semnou nechtěla bavit. Tak jsem radši šel a nevšímal si jí. Jenže, když jsme opustili místo našich domů, zakřičela na mě. „Sora-kuuun!“ Otočil jsem se na její rudou tvář, přitom jak mě dobíhala. „Něco pro tebe mám.“ Zastavil jsem se. „Na.“ Podala mi obálku, nic na ní nebylo napsané. „Otevři to ... je to od Ryuua ... všechno ho moc mrzelo a navíc tvoji rodiče nechtěli, aby jste se už viděli ... proto hned odjel.“ Koukal jsem na ní a snažil se pobrat všechno, co říkala. „Taky vím, že tě odvezl on do té nemocnice a že tam s tebou byl a nechtěl tě opustit ... ale musíš taky pochopit rodiče. Určitě nebyli nadšení.“ „Děkuju.“ Rychle jsem si vzal dopis a strčil do kapsy od kalhot. „Takže on odjel kvůli nim?“ „Radši si přečti ten dopis.“ Plácla mě po zádech a utíkala do školy. Já se jen loudal, ale zatím jsem neměl odvahu ten dopis otevřít. Ve škole jsme měli zahajovací proslov a pak se šlo zase domů, byl to prostě jen první den.

Když jsem odcházel, pár kluků se mě posmívalo, ale jinak nic spešl se nedělo. V tom ke mě přiskočila Yumi a chytla mě za ruku. „Tak pojď ...“ To všem kolemjdoucím vyrazilo dech a rozběhla se pořádná šuškanda. Jedině díky Yumi, tento školní rok pro mě začal a také probíhal v pohodě. Ona byla často se mnou a tak si všichni mysleli, že spolu něco máme. Já sice pořád myslel na Ryuua, ale právě teď se nedalo nic děla.

Když jsem tedy odešel z dohledu ostatních a Yumi mě šla domů, posadil jsem se do parku a otevřel ten dopis.

Ahoj Sora-kun,
Nejsem moc dobrý v sepisování dopisů, ale nechtěl jsem to nechat jen tak, bez vysvětlení. Miluji tě a to opravdu ... ale musím myslet jak na sebe i tebe tak i na ostatní. Myslím rodiče. Nemůžeš jím mít za zlé, že nechtěli, abych se k tobě přibližoval ... přeci jen, vše se stalo jen kvůli mě! Není to jen nějaké nepodložené obviňování, ale pravda. Jen Ti chci říct, pokud ses to nedozvěděl jinde, že toho hajzla zatknuli. Takže se teď opravdu nemusíš bát. Všechno proběhlo mimo tebe ... A určitě to bylo tak lepší. Vůbec se to neprotahovalo, takže to bylo fakt rychle vyřízený.

Pak Ti chci ještě říct, že jsem odjel do školy. Budu bydlet na koleji, takže se asi neuvidíme ... pokud se něco nezmění. Tento rok, je pro tebe důležitý ... prosím, soustřeď se na učení a na mě nemysli.

Jak na něj nemám myslet? Jak jsem to četl, i když jsem nechtěl a říkal si, že jsem pořádný chlap! Prostě jsem začal plakat.

Já tento rok taky končím a asi bych se měl soustředit na to učení ... snad to zvládnu. Prosím, vzpomínej jen na to pěkné, co bylo mezi náma ... zní to jako klišé, ale prosím tě o to. Miluju tě ... miluju ... miluju!

Teď bych se mohl rozepsat o každém okamžiku, ve kterém si byl okouzlující, ale to by bylo na dlouho. To nejdůležitější jsem napsal. Nechci Ti bránit, aby si mě viděl, ale Já pokud tě znovu uvidím, tak se určitě neudržím!

Co si sakra myslí? Co mám podle něj dělat? Zapomenout?

Nevím, jestli jsem tě naštval nebo potěšil, ale doufám ... že se zachováš rozumně, kvůli sobě a rodičům, i když říkám jak TĚ miluju.

Náš vztah jsem nikdy nebral jak románek, ale skončil brzo.

Prosím, měj se pěkně, tvůj Ryuu.

Přikládám kartičku s adresou koleje ... nechci aby sis myslel, že tě chci úplně odříznout od svého života.

Když jsem to dočetl, netušil jsem co dělat. Celý jsem se třásl. Proč to tak dopadlo? Jen blbej dopis! Já jsem si tu kartičku s adresou pečlivě schoval a snažil se uklidnit. Dopis jsem ve vzteku zmačkal, ale pak mi ho bylo líto, tak jsem ho strčil do jedné knížky na vyrovnání. Já myslím, že je čas ukončit i moje vyprávění, co se stalo o těchto prázdninách ... protože už taky skončily ... jako to krásné, co jsem zažil.

Konec

PREVIOUS...
Prázdniny 1


Zpět