|
|
|
|
|
|
Prázdniny
+Isaaca+
Název:Prázdniny 8
Autor: Isaaca
Přístupnost: od 17ti let
Fandom: moje vlastní tvorba, jen inspirované vším možným, co jsem četla a viděla ...
Krátké shrnutí: Pokud chcete vědět, jak se vyvine druhá noc na chatě ... jen se pusťte do čtení. xD
Najednou Ryuuovi začala téct krev a to jsem už opravdu nevydržel, ale moje tělo se nedokázalo pohnout. Prostě to nešlo, naštěstí mezi tím vstal Yumi přítel a asi uslyšel hluk. Vyběhl ven a roztrhnul je od sebe. „Ať ten parchant vypadne!“ Řval Ryuu a snažil se ho stále napadnout. Ovšem ten nezvaný host se jen samolibě usmál a podíval se na mě. To mě vylekalo. „Jindy určitě budeme mít víc soukromí.“ Pak nastoupil do auta a odjel. Yumi se hned začala starat o svého bratra. Chtěl si se mnou promluvit, ale oni ho nenechali a hned ho začali ošetřovat. To mi dalo čas utýct nahoru do ložnice a zamknout se. Celý jsem se třásl a zrychleně dýchal. Prostě to nešlo. On byl až tady a jen kvůli mě? To mě na tom celém nejvíc děsilo. Asi za 10 minut, co jsem se tam zavřel, jsem uslyšel rány na dveře. Byl to Ryuu. „Otevři ... chci si s tebou promluvit.“ Vím, že jsme se v ten okamžik choval nelogicky, ale prostě mi to nemyslelo. „Otevři ty dveře nebo je vyrazím!“ Já tam seděl na posteli a chvíli mi trvalo, než jsem došel k těm třesoucím se dveřím a otočil klíčkem.
Když jsem to konečně udělal, uviděl jsem Ryuua. Bylo vidět, že je naštvaný, ale ne na mě. Byl naštvaný sám na sebe. Rychle vešel dovnitř. „Omlouvám se.“ Zašeptal jsem se skloněnou hlavou. Ryuu mě hned objal. Nic chvíli neříkal, jen mě držel. Byl zpocený a měl monokl pod okem a natrhnutý ret. „Sakra ... sakra ... co se mi omlouváš? Vždyť si nic neprovedl!“ Já jsem ale nevěděl, co jiného bych měl říct. „Miluju tě a nedovolím mu ... nedovolím, aby mě tě strašil a aby Ti nějak ublížil.“ Pak mě konečně pustil z náruče a koukl se mi do očí. Brčel jsem, zase a to jsem si říkal, že jsem kluk a že se to pro mě nehodí. „Opravdu ti předtím nijak neublížil? Nebo se tě nějak dotýkal?“ Zakroutil jsem hlavou. Pak jsem se posadil na postel a koukal na něj. „Máš kvůli mě jen starosti.“ „Tohle už taky nikdy neříkej! To není kvůli tobě ... to je všechno kvůli mě ... kdybych ho k nám netahal ...kdybych ... to je teď už jedno.“ Nakonec zůstal sklesle sedět. Já seděl vedle něj. Po chvilce, když nic neříkal, jsem se k němu naklonil a opřel si hlavu o jeho rameno. „Už to necháme plavat.“ „Nebudeme na to teď myslet a kazit si to tu.“ Konstatovali jsme.
Ryuu mě pak políbil. Byl jsem opatrný, protože ho ta pusa musela bolet. Pak mě začal pokládat na postel, ale ne že bych měl strach, ale přeci jen ... bylo ráno. Chvilku jsem ho nechal ať mě hladí a sám jsem se prohrabával v jeho vlasech, ale pak jsem mu zašeptal do ucha. „Prosím, počkej na večer ... a za ten včerejšek se Ti omlouvám.“ Pořád vidím ten Ryuuv výraz. Asi jsem ho trochu překvapil, že jsem jen tak souhlasil s tím, že by jsme se spolu mohli večír vyspat, ale já ho opravdu miluji, takže po tom, co kvůli mě udělal bych mu dovolil snad všechno.
Pustil mě a usmál se. „Tak pojď dolů a už se sakra neomlouvej ... za nic. To bych měl spíš Já!“ Pak odešel dolů a já tam zůstal ještě chvilku ležet na posteli. Pak jsem se upravil a taky odešel dolů. Už tam byly další hosté, ještě nějací dva drsně vypadající kluci. O tom incidentu ráno se nijak nemluvilo a mě se díky tomu trochu ulevilo. Ten den nebudu popisovat podrobně, protože by to nemělo cenu. Takže hlavním bodem pro ostatní bylo hraní na hudební nástroje. Zato pro mě a Yumi to bylo vaření obědu a Yumi přítel nás povzbuzoval. Přišel mi docela jako lenoch, ale to jsem radši moc neřešil, protože ráno zasáhl v pravou chvíli. Do domu z garáže byla slyšet hudba. Ze začátku byla všelijaká, ale pomalu se sladili a někdo z nich zpíval. Ryuu to nebyl, to bych asi poznal. No já jsem loupal brambory a moc zábavný to nebylo, ale aspoň jsem se nenudil. Po dovaření mi Yumi nakázala, ať je jdu zavolat, že se bude podávat na stůl. „Jo jdu.“
Pomalu jsem se připlížil ke garáži a chvilku nakukoval. Moc se mi je nechtělo rušit, když jim to zrovna tak šlo. Teda podle mého necvičeného sluchu. Ten zpěvák si mě všimnul a ztichnul. „Co, jde nám to?“ Přitom se díval na mě. „Aaa~ Sora-kun ... zareagoval na mě další.“ „Já ... já jen jsem přišel říct, že je oběd.“ Rychle jsem vysvětlil a chtěl jsem se zdejchnout. „Nechoď nikam ... pojď jsem k nám.“ Zase na mě mluvil ten s mikrofonem. Podíval jsem se na Ryuua. Ten se usmál. „No neboj se kluků a poď ...“ Tak jsem se vplížil až k nim a oni hned ať si s nima zkusím zazpívat. „Ne to nejde!“ Hned jsem se bránil. „Já neumím.“ „To nevadí, zkus to se mnou ... prostě opakuj. Zpívej to co já.“ „Tak ho nezlob.“ Zastal se mě Ryuu, ale vypadalo to spíš, že si jen „hraje“ před klukama na něco. „Heej, jak si ho hlídáš.“ Začali do něj rejt ostatní. Já takový chování nemám moc v lásce, protože se neumím chovat moc oprskle, a tak. „Ty jo, on je tak sladkej, když se stydí.“ Začal zase ten, který držel mikrofon. Podíval jsem se na něj a zamračil se. „Já nejsem sladkej!“ Odseknul jsem a chtěl nabručeně odejít. „Ale ... nezlob se na ně ... to je jen legrace.“ Prohodil Ryuu. Já vím, že to byla legrace, ale já takovou legraci nemusím. Pak mě chytnul za ruku a přitáhl k sobě. Tohle by měl dělat s přítelkyní, ale ne se mnou! Přesto všechno se musím přiznat, když jsem ho viděl s tou kytarou a jen v tílku a nějakých kraťasech (opravdu měl kraťasy), vypadal strašně moc sexy. Byl zpocený z toho tepla a hraní a byl úplně ... no prostě mu to tak moc slušelo. Když jsem se k němu přitisknul, cítil jsem ty jeho svalnatý ruce, ale jako oni nejsou nějak moc, prostě má svaly, tak akorát, ale to jsem asi už říkal. Chvilku jsem bez hnutí vychutnával tento okamžik, ale opravdu jen chvilku. Pak jsem se odstrčil a zamračil. Nevím, asi sem vypadal jak sysel. V tom se tam objevila Yumi. „Tak kde jste?! Jídlo už je!“ Všichni teda jako sprdnutý malý děcka odložily svoje nástroje a vydali se na oběd. Chtěl jsem vyrazit hned za nima, ale Ryuu mě znova chytnul a když už tam nikdo nebyl, tak mě políbil. Jen tak lehce, ale bylo to moc pěkný. „Z kluků si nic nedělej ... oni jsou v pohodě.“ Přikývnul jsem.
Po obědě se všichni natáhli a odpočívali i já. Ryuu ale něco kutil v garáži a tak mě to nedalo a asi po půl hoďce jsem se tam vydal za ním. Viděl jsem ho, jak si brnká a brouká nějaký písničky. Došel jsem k němu a zatleskal. Sice jsem musel vypadat jako největší trotl, ale nedalo mi to. Usmál se. „Když tady nikdo není, nechceš zkusit zpívat se mnou.“ „Radši ne.“ „Prosííím.“ Přitom naklonil hlavu, jako nějaký štěňátko. „No tak jo ...“ Ryuu brnkal a zpíval a já pomalu odchytával text a začal se připojovat. Osobně si myslím, že mám příšerný hlas, ale to bylo asi jedno. Po chvilce jsem se do toho vložil a zpívali jsme oba naplno. Ještě že nikdo nepřišel, protože by se leknul mého šíleného hlasu. „Náhodou ... nezpíváš špatně.“ Usmál se. „Nemusíš mi lhát.“ „Ne ... fakt ...“ „Opravdu?“ Začal jsem být zvědavý. „Opravdu ... jen bys musel cvičit a tak.“ Pak mě poplácal po hlavě a odložil kytaru. „Já si teď půjdu taky na chvíli odpočinout, a pak asi zase budeme s kluky zkoušet. Nevadí?“ „Ne, dobrý.“ Šel jsem teda taky dovnitř a plácnul sebou jen na gauč. Během odpoledne zase zkoušeli a navečír se začalo „slavit“.
Otevřeli se flašky a něco slanýho k jídlu a všichni seděli u stolu a pili a kouřili. Jako předtím. Tentokrát si Ryuu dopřával opravdu hodně. Hodně se mě snažili zapojovat do rozhovorů a ostatní se mě vyptávali, takže bylo vidět, že tam nejsem navíc. Yumi se po chvilce, opravdu hodně ochlastala, ale ten její přítel se o ní postaral. V tu chvíli jsem ještě všechno vnímal. Ostatní nejspíš taky. Krom Yumi, která byla odnesena do pokoje. Pak jsem se ale přestal kontrolovat a jakmile jsem dopil sklenku, tak jsem si hned lil druhou. Pak vím, že víno došlo a vytáhl se nějaký tvrdý alkohol. „Chceš nladej?“ „Jo.“ „To bys asi neměl.“ Snažil se mě Ryuu zastavit, ale to dělat neměl. Na truc jsem do sebe kopnul hned dva panáky a pak to pěknou dobu rezdejchával. „Další.“ „Mladej se rozjíždí.“ Seděli jsme tam v kolečku a prostě popíjeli. Pak se i zpívalo a všichni jsme se moc tlemili. Dokonce jsem Ryuuovi přímo z pusy vytáhl cígo a potáhnul jsem. Už mi bylo tak divně, takže tohle to jen doplnilo. „Nejseš nějakej drzej?!“ Vzal si to cigáro zase zpět. „Nejsem ... chci kouřit.“ Ostatní se puberťácky rozesmáli, že se dá prej kouřit i něco jinýho. Ryuu se na ně přitom zamračil, jak to on umí. „Ale ... ty si zlobivý, že mu to ani nechceš dovolit.“ Pak tam vedli takového „oplzlé“ řeči a já mezi tím vytáhnul z Ryuuovi krabky jedno a zapálil si. Pořádně jsem se rozkašlal, když jsem ucítil ten kouř až někde v plících a najednou to nešlo. Cigaretu jsem rychle opřel do popelníku a vrávoravým krokem jsem se plazil na záchod. „Nesmějte se mu.“ Ještě jsem slyšel, jak se mě Ryuu zastává. Vím, že mi pomohl a celou dobu mě držel, i když jsem zvracel. „Klucii~ klidně si ještě užívejte já ho vezmu nahoru vykoupat a uložit a radši zůstanu s ním.“
Pak vím, že mě podpíral a šli jsme do schodů. Tam nahoře jsme se zavřeli v koupelně a určitě jsem musel bejt nechutnej. Určitě jsem smrděl a tak. Pokoušel jsem se sám svlíknout, ale moc mi to nešlo. Spíš vůbec. Tak mě svlíknul. Pak mě pomohl vlízt do vany a celého mě osprchoval. Namydlil i hlavu mi umyl. Musel bejt taky dost napitý, ale prostě já to přehnal. To se mi ještě nikdy nestalo. Zabalil mě do osušky a odvedl do ložnice. Jsem se tam neohrabaně utřel a nějak jsem nic neřešil a nahý jsem se hrabal do postele. Ryuu mezitím donesl nějaký kýbl a postavil ho k mojí posteli. Pak donesl i pyžamo a začal mě oblíkat. Vím, že jsem se choval hodně „vlezle“. „Seš opilej! V tomhle stavu se s tebou nevyspím, bys toho litoval!“ „Ne ... nelit-t-t-toval.“ Vykoktal jsem. Normálně jsem začal Ryuuovi rozepínat kalhoty. „No tak, Sooo-chan.“ Sklonil se ke mě. Chytnul moje vlezlý ruce. „Opravdu bys toho litoval.“ „Vždyť ... to taky chceš.“ Ryuu~uv rozkrok měl jiný názor. „Vím ... že jsem včera taky chtěl, ale tohle je jiný.“ Pak mě políbil. Cítil jsem pachuť cigaret a alkoholu, jak ze svých úst ... tak jeho. Navíc jsem si nemyl zuby ... takže jsem musel být hodně odporný. Ještě teď se za to stydím. Hned jak se Ryuu oddálil, jsem ho zase začal otravovat. Vyšplhal jsem se na jeho klín. Seděl jsem obkročmo a pokoušel jsem se mu svlíknout to tílko. Jak jsem ho táhnul nahotu, musel jsem se postavit abych ho přetáhnul přes hlavu. Pak mi na tom asi něco přišlo strašně směšného, a prostě jsem se začal smát a padal přímo na to tělo podemnou. Natáhli jsme se na postel a já byl navrchu. Pak vím, že jsem ho začal líbat na krku. To tílko bylo někde na Ryuuvích rukou. On si ho nejspíš seškrabal dolů. Chvilku jsem se tam na něm plácal a ocucával mu krk. Pak Ryuuovi došla trpělivost. Převalil mě na záda. Vášnivě mě líbal a rukou mi zajel do kalhot od pyžama. Myslím, že to netrvalo dlouho a musel jsem vystříknout. Pak mě pustil. Jsem se rozkašlal, jak jsem měl relativně malý přísun vzduchu a odvalil se stranou, přestože jsem se po jedné stránce uvolnil. Udělalo se mě blbě a začal jsem zvracet do kýblu až mi tekly slzy.
Ryuu se asi došel umýt a převlíknout. Když přišel, měl mokré vlasy a byl celý voňavý. Měl nějaké čisté triko a spodní prádlo. Natáhl se na svou půlku postele a já tam ležel u toho svého kraje, dokud jsem nepocítil, že mi je líp. Pak jsem se odvalil a naplácl na jeho rameno. „Miluju tě.“ Prohodil jsem. Dál vím, že mi to nedalo a prostě jsem tou svojí rukou zajel pod peřinu a dotknul jsem se jeho penisu. Po chvilce masírování ztvrdnul. Přejížděl jsem po celé jeho délce, zrychloval a zpomaloval ... dokud jsem neucítil vyvrcholení. Ryuu mě nezastavil, jen se na mě koukal a rychle dýchal. Pak jsem ruku vyndal. On mě políbil. Nakonec mě ještě jednou odtáhnul do koupelny a počkal, až se omeju. Dokonce mi připravil i kartáček na zuby. Tak jsem si je taky umyl, a pak jsme se vrátili do postele. Už jsem nebyl tak nadržený. Jak jsem si lehnul, Ryuu se ke mě naklonil a jen mě hladil po vlasech. „Radši spi ... ráno Ti bude hrozně.“ A v tom měl pravdu. Určitě jsem usnul jako první.
Nevím, kdy usnul on, ale když jsem se probral, sluníčko svítilo do oken a ležel jsem tam sám. Pomalu jsem se vyhrabal na nohy. Jen v pyžamu jsem vykouknul na chodbu a uslyšel nějaký hluk z doleška. Šíleně mě třeštila hlava, ale potřeboval jsem se podívat, co se vlastně děje. Jak jsem začal scházet ze schodů, hned jsem se stal terčem poznámek. „Šípková Růženka konečně vstává.“ Byla jedna z nich. Pozdravil jsem, ale když jsem uviděl hodiny a na nich stálo 12:00 docela mě to překvapilo. „Dáš si čaj?“ Najednou se odněkud objevil Ryuu. Jediný neměl žádné poznámky. Ten my to vytmaví později. Sice matně, ale vzpomínal jsem si, co jsem všechno vyváděl. Pak jsem si s čajem sednul v kuchyni u stolu a seděl a koukal do blba, než jsem se trochu vzpamatoval.
PREVIOUS...
TO BE CONTINUED...
Zpět
|
