Úvod | Informace | Recenze | Tvorba | Překlady | Diskuse | Odkazy

Prázdniny

+Isaaca+

Název:Prázdniny 7
Autor: Isaaca
Přístupnost: od 17ti let
Fandom: moje vlastní tvorba, jen inspirované vším možným, co jsem četla a viděla ...
Krátké shrnutí: Doufám, že ten děj nezačíná bejt "divnej xD". Jako takovej, že tam strkám moc akce. xD (tím nemyslím postelovku xD) ...


Ten večer jsme strávili spolu všichni tři. Byla docela legrace. Potulovali jsme se ... kecali jsme a tak. Nic převratného, ale mě to udělalo dobře. Když jsem se pak vrátil domů, myslel jsem si, že nejsem už vystrašený, ale pořád jsem byl. Po tom, co jsem zalezl do postele. I když bylo venku šílený vedlo, zavřel jsem okno a skoval se pod peřinu. Jenže takhle jsem nedokázal usnout. Přemýšlel jsem, co dělá Ryuu a jestli opravdu nemá tušení o tom svém příteli (třeba kde je). Jenže to opravdu asi netušil. Den poté jsem se snažil být opět veselý, aby nikdo nepojal podezření, že se něco děje. Ovšem moje herecké schopnosti nejsou úplně nejlepší. Zase jsem byl s Ryuuem a byly jsme sami dva. Tentokrát mě nervozita ovládala kvůli dvěma věcem, jednak kvůli té noci a potom kvůli tomu v parku. Stále mi to všechno šrotovalo hlavou a nedokázal jsem se soustředit. „Něco se včera stalo?“ „Proč? Co by se mělo dít?“ „Já nevím, ale byl jsi nesvůj. Jestli je to kvůli té noci, tak ... tak řekni a já už to nikdy neudělám, ale jestli je to kvůli něčemu jinému ... svěř se mi.“ Svěřit se mu? „Ne, všechno je v pořádku.“ Zaklepal jsem hlavou a začal se usmívat, jako nějaký trouba. „Tak jak myslíš ... jen jsem tě chtěl pozvat ... chci jet na chatu, ještě bych pozval nějaký kluky, co znám. Na víkend vypadnout z tohohle malého městečka. Pojedeš se mnou?“ Chvilku jsem byl ticho a přemýšlel. Pojedeme pryč, bude nás tam hodně. Třeba bude zábava, ale třeba taky ne. „A ti kluci, jsou v pohodě?“ „Jo, toho se nemusíš bát.“ „Tak když to říkáš, tak jo.“ To jsem ještě netušil, jak se to na tý chatě vyvrbí.

Druhý den jsem si sbalil a navečer se odjíždělo. Rodiče byly překvapení, ale nezakázali mi to. To bylo určitě kvůli tomu večeru, tý hádce a facce. Bylo vidět, že je to mrzelo a že se to snaží aspoň trošku odčinit. Takže mě nijak nebránili. S balením jsem velké starosti neměl, a takže jsem byl rychle přichystaný. Yumi tam jela taky a já byl docela ráda, ale pak jsem se dozvěděl, že tam bude i její přítel. Ne že bych žárlil, jen jsem na něj nebyl zvědavý. Jelo se autem a jediný Ryuu měl řidičák a tak jako jediný řídil s ostatníma jsme se měli sejít přímo na místě. Vyráželo se opravdu až navečer v pátek, aby jsme tam mohli strávit celý víkend.

Když jsme se sešli u auta já byl oblíknut jak vesnický balík, proti tomu jak byl nastrojený Ryuu a Yumi. Jsem myslel, že se jede na chatu a oni vypadali jako kdyby se jelo kdo ví kam. Yumi svojí božsky typickou minisukni a mini tričko a Ryuu nějaké černé tričko drsně vypadající s hrozivými nápisy a svoje černé kalhoty. Navíc měl i těžké černé boty, jsem se ho skoro leknul. Bylo vidět, že veze svojí kytaru a zásoby jídla, mezi kterými se přimotaly a i nějaké flašky alkoholu. Tak se vyrazilo. Jsem se začal cítit trošku mimo ve své kostkaté košili a volných kraťasech a botaskách. Nic jsem na sobě však nedal znát, nebo jsem se aspoň snažil tvářit dost cool. Byl jsem zvědavý, co tam bude za lidi, protože já velkou společnost moc nemusím. Spoléhal jsem na to, že jedu s Ryuuem a těšila mě i přítomnost Yumi. Aspoň znám dva lidi. Cesta autem trvala necelou hoďku a abych řekl pravdu, byla tam docela nuda. Seděl jsem v zadu a Yumi taky. Ryuu nám nakázal, ať si tam sedneme. „Sedněte si dozadu a klidně si zdřímněte nebo tak ... cesta bude chvíli trvat.“ Tak jsme poslechli. Asi jsem musel usnout, protože když jsem otevřel oči, už tam byla ta chata. „Vstávat ... jsme tu.“ Budil mě Ryuu. Nebyl nijak něžný, ale není se čemu divit. Celé to od řídil a už začal nosit tašky dovnitř. Jsem hned vstal a začal pomáhat. Moc toho nebylo, ale i tak to chvilku trvalo. Než se všechno jídlo vybalilo.

Chata byl krásná. Nebyl to nějaký vesnický šunt, ale luxus (aspoň pro mě). Dvě patra. Velká kuchyň, obývák s krbem a nahoře několik pokojů. Opravdu prostorné. Dokonce tam byla i televize. „Kdy přijedou ostatní?“ „No někdo ještě dneska a zbytek zítra ráno.“ „Dojdu připravit pokoje.“ S těmito slovy se Yumi vypařila a já tam zůstal s ním. Seděl jsem na tom gauči a chtěl jsem vstát a jít jí taky pomoct, ale nešlo to. Ryuu mě pozoroval. Hodně mě pozoroval a já netušil, co říct. Koukal jsem se na něj. Sednul si pak vedle a svou rukou přejel po mé. Trochu jsem ucukl, bylo to takové zvláštní. „Co je? Neboj, je tu jen Yumi a té to teď bude chvíli trvat.“ Polknul jsem a podíval se na něj. Byl zase tak sexy. Ty jeho drsňácké hadry. Věděl, jak upoutat pozornost a já zase vypadal jak nikdo. „Na co myslíš?“ „Na nic ...“ Oklepal jsem se. „Aha.“ Pak se ke mě natáhl a políbil mě. Vím, že jsme dělali už i něco víc, ale stejnak, každý polibek s Ryuuem je něco zvláštního. Pak začal být vášnivější. Dotýkal se mě víc nemravně. Jeho prsty začaly zajíždět za kalhoty a hladil můj zadek. Na mě to bylo sakra nemravný. Proto jsem se trošku odtáhl. „Promiň.“ Hned se mi omluvil. „Ne ... neomlouvej se.“ To jsem nechtěl, spíš jen trochu umírněnosti, když je někdo poblíž.

Po chvilce Yumi přiběhla, že je všechno připravené a už se začali sjíždět hosti. Nebylo jich zatím moc, jen dvě auta a celkem tři lidi a zítra prý dorazí další čtyři. Dorazil ten Yumi přítel a v tom druhém autě, nějaký dva klučinové. Takový vypadali mile. Ryuu nás všechny představil a když představoval mě, tak řekl něco, při čem jsem se málem propadnul do země. „A tohle je můj miláček Ikuta Sora.“ Takže, jako já se jen poklonil a radši se moc nevyjadřoval, jen jsem na něj hodil uražený pohled. Nebudu říkat, jak se kdo jmenoval, protože to stejně není důležité a Já sám si ty jména pamatuji jen matně. Takže, co se dělo večír.

Všichni jsme si posedali ke stolu v kuchyni. Rozsvítil se lustr, na stůl se dalo nějaký občerstvení, co Yumi připravila a otevřela se flaška červenýho. Seděl jsem Já vedle Ryuua, Yumi na klíně toho svýho hejska a ti dva kluci. Nejdřív se trochu kecalo, ale Já se nezapojoval, jen okrajově. Bylo vidět, že si Ryuu chce popovídat s kámoši a tak jsem se ani moc nevměšoval. Pochopil jsem, že spolu ve městě zkoušely a proto si Ryuu vezl sebou tu kytaru, chtějí si spolu zase jednou zabrnkat. Přestože Ryuu působí tiše a bez přátel, je vidět, že to zase až taková pravda není. Oproti mě, kde je pravda hnedle rozpoznatelná. Ryuu kouřil jednu za druhou a popíjel taky dost rychle. Ostatní mě přišlo, že se taky nijak neupejpali. Já jsem si taky nějakou tu sklenku dal, ale moc ne. Přišlo mi, že mě Ryuu i hlídá, abych to nepřehnal.

„Baví tě to tu?“ „Jo dobrý.“ Přikývnul jsem. Nechtěl jsem mu to kazit, i když byla pravda, že moc nadšený jsem nebyl. Prostě to nebyly témata pro mě. Pak se hrály karty a tak jsem si taky zkusil pár partiček dát, ale bez valného úspěchu. „Ryuu ...“ Zatahal jsem ho za rukáv, když se už Yumi s tím svým vypařila. Musím se Vám svěřit s tím, že Ryuu v tu chvíli byl trochu připitý, ale byl hodně sladký a takový ... nevím, prostě jsem z něj nemohl spustit oči. „Co je?“ Usmál se na mě. Rudnul jsem, ale možná to bylo tím vínem a bylo mě vedro, ale to bylo asi taky tím vínem. „Já bych si šel už lehnout.“ Nadhodil jsem a chtěl jsem je opustit. „Chceš abych šel s tebou?“ Usmál se na mě a přitom mě přejel rukou po tváři. Ucuknu jsem, protože tam byly ti dva kluci a mohli na nás koukat. „Ne, to je dobrý ... si je určitě dlouho neviděl a ještě si máte co říct.“ „Já jsem sem nejel jen kvůli nim, ale i kvůli tobě!“ Přitom ty jeho ruce začaly být zase vlezlé. Sice se mě to líbilo, ale ne před někoho očima. Tak jsem se taktně odtáhnul. „Já jdu. Dobrou noc.“ A vydal jsem se nahoru. Nahoře byla už tma a tak moje ruce šátraly po vypínači, jak se dalo, ale bezúspěšně. Najednou jsem ucítil něčí ruku na svém rameni. Byl to Ryuu, ale já se tak leknul, když na mě v té tmě šáhnul, že jsem zapištěl. Asi jsem nikoho nevzbudil, alkohol dělá divy. „Klid ... přišel jsem ti pomoct se uložit.“ Zašeptal mě do ucha. Pak se odtáhnul a rozsvítil. Chytnul mě za ruku a vedl do našeho pokoje. Jsem tam ještě nebyl, všechny tašky tam dotahal ON. Jen jsem věděl, které máme dveře. Když je otevřel, stála tam manželská postel. Ne že by mi to až tak vadilo, ale cítil jsem se trošičku trapně. „Tak šup dovnitř.“ Prohodil škádlivě a zabouchnul za mnou dveře.

Byl to prostorný pokoj, moje věci ležely před postelí, a tak jsem začal hledat pyžamo. Když jsem ho vyhrabal, podíval jsem se na Ryuua. Ten se jen usmíval. „Co je?“ „Nic ... jen si sladký ... bych tě nejradši celýho snědl.“ Zamračil jsem se. No, teď by mě jedl. „Kde je koupelna?“ „Nechceš, abych si tě celýho umyl sám?“ Přitom se přiblížil a začal mě svlíkat. To ještě šlo, ale pak se to zvrtlo. Začal mě lízat. Na krku, tváři a přecházel na pusu. Byl jsem nervózní a začal si vzpomínat na to nezvaný lízání od toho úchyla. Přestože mě to moc vzrušovalo, něco mi bránilo se tomu pocitu poddat, tak jsem ucuknul. „Promiň ... já bych se rád umyl sám.“ Bylo vidět, že jsem ho zklamal. Ne, že by mě k něčemu nutil, ale chtěl by si to užít. Cítil jsem to, že by chtěl něco víc. Jednak sem nechtěl hned nějaký sex, ne že bych se bál otěhotnění, zase tak blbej nejsem, ale prostě ... nechtělo se mi. Ovšem mazlil bych se rád, kdyby nepřišel k tomu lízání ... nějak mě to holt odradilo.

Ukázal mi, kde je koupelna a pak se vrátil k známým, kteří tam ještě seděli. Já se vykoupal a jen s ručníkem kolem pasu přeběhl chodbu do ložnice. Tam jsem se převléknul do pyžama a zalezl jsem pod peřinu. Ještě teď si vzpomínám, že celá postel na mě působila velice měkce. Natáhnul jsem se a zavřel oči, ale usnout jsem nemohl, přestože jsem byl pořádně utahaný. Prostě jsem musel myslet na Ryuua a na to, jak jsem se k němu ošklivě zachoval. Nevěděl jsem, jak se má správný milenec chovat, ale tušil jsem, že bych ho měl někdy taky „uspokojit“. Prostě, že by si měl se mnou užít. Jednou jsme se spolu už mazlili, ale bylo mi jasný, že by mohl chtít něco víc. Jenže, když jsem začal myslet na něco „víc“, tak se mi vybavil ten úchylák. Tady určitě není! Opakoval jsem si pro uklidněnou. Do chvíle, než jsem trochu zabral.

Když se otevřely dveře a Ryuu vešel, dělal jsem, že spím. Netušil jsem o čem by jsme si měli povídat, i když bylo jasný, že Ryuu se teď napovídal až, až. Ani se nebyl koupat. Cítil jsem z něj ten alkohol a cigarety, ale nijak mi to nevadilo. Ležel jsem naboku, stočený do klubíčka, když si vlezl i Ryuu pod naší jednu velkou peřinu, snažil se být opravdu tichý. Já jsem ale vnímal, a tak jsem rozpoznal každý jeho sebemenší pohyb. Pochopil jsem, že se pomalu sune ke mě. Nakonec jsem se překonal a otočil. „Jsem tě vzbudil?“ „Ne. Dobrý ... moc jsem nespal.“ „Aha.“ Mluvili jsme potichu, spíš šeptali. Najednou mě objal. Ryuu měl nějaké tílko a trenky na spaní. Přitiskl mě k sobě a já se jej taky chytnul. Prostě jsme se objímali a tiskli se k sobě. Něžně a pomalu mě hladil. Bylo to moc pěkné. Pak mě zase políbil. Pomalu mě přetočil a já ležel pod ním. Jedno jeho koleno pomalu, ale čím dál víc dotěrněji tlačilo na můj rozkrok. Vzdychnul jsem do jeho vlasů. Byl jsem vzrušený. Jenže, když se schylovalo k něčemu vážnějšímu, prostě jsem ucuknul. Ryuu mě už začal svlékat, ale já jsem nechtěl. Normálně bych asi chtěl, ale prostě něco ve mě se bálo, že se stane něco zlého, když to s ním teď udělám. „Prosím, ještě ne.“ Řekl jsem. Připadal jsem si jako nějaká trapná puberťačka. Opravdu jsem se styděl, ale nezvládnul bych to. Vím, že se tentokrát opravdu naštval, protože se beze slova otočil a mě tam nechal ležet s polostaženýma kalhotama. Když odezněl něco jako šok, natáhl jsem si je zpět a přitáhl peřinu ke krku a zavřel zase oči. Jenže usnout nešlo. Ryuu vstal a zmizel asi na 10 nebo 15 minut. Bylo mi jasný, že si byl udělat dobře, když jsem to nezvládnul Já.

Když se vrátil, taky nic neřekl a jen zalehnul. Musím mu říct, co se stalo ... To bylo jediný nad čím jsem uvažoval. Prostě jsem si dodával odvahu, dokud jsem jí neměl. Otočil jsem se na něj. Jenže jeho spící tvář mě zarazil. Přece ho teď nebudu budit ... řeknu mu to zítra! A s tím jsem pomalu usnul.

Ráno jsem se vzbudil první. Všichni ještě spali, ale mě to prostě nešlo. Obléknul jsem se a vyrobil nějakou studenou snídani pro všechny. Nechal jí na stole a vyšel ven na verandu. Mohlo být asi osm hodin a venku už krásně svítilo sluníčko, ještě nepařilo, takže to bylo příjemné. Rozhlédnul jsem se a uviděl cestičku. Trochu se projdu ... Tak jsem šel po ní, vedla za chatu a tam byl vidět les. Tak jsem se vydal tím směrem. Vzduch příjemně voněl a tráva byla orosená, takže mě studila na prstech u nohou. Když jsem šel necelou čtvrd hoďku, matně jsem uslyšel motor auta. Že by přijel někdo další? To byla hned první věc, která mě napadla. Otočil jsem svoje kroky zpátečním směrem. Jen jsem se ale loudal a užíval si tu klidnou přírodu. Při přiblížení se k chatce se něco nezdařilo. Kdo to je? Nakoukl jsem. Uviděl jsem cizí auto a za ním někdo stál. Já ho chvilku pozoroval a nakonec jsem vyšel ze stínu a chtěl ho pozvat dál. Jenže tam nestál neznámí člověk. „Ahoj ... dlouho jsme se neviděli.“ Neměl jsem slova. Ztvrdle jsem stál na místě a on šel ke mě. „Ty se mě opravdu tak bojíš? Neboj ... jen jsem se přijel podívat na tu vaší malou slezinu.“ Přitom se ještě víc přibližoval. „Ja ... jak si se o tom dozvěděl?“ „Ale ... ty si myslíš, že když mě nevidíš, že Já nevidím tebe?“ „Nepřibližuj se!“ Natáhl jsem před sebe ruce a přivřel oči. Asi jsem vypadal směšně. Naštěstí se otevřely dveře a stál tam Ryuu. „Co se ... děje?“ Všiml jsem si, jak se zarazil, když ho uviděl. „Co tu děláš?!“ Vyštěknul. Musel mu být jasné, že jsme s ním nebyl v klasickém rozhovoru. „Nepřibližuj se k němu!“ Odtáhnul ho. „A k tobě můžu?“ „Už jsem TI stokrát řekl, ať vypadneš z mého života!!!“ Já tam stál jak kůl v plotě. „Ale já už do tvého života nechci ... už mě nebavíš ...“ Začal se úchylně smát. „Já bych si chtěl užít s ním!“ A ukázal prstem na mě. „Co ... už jste si to rozdali a nebo jsem hošíčka vystrašil dostatečně, abych si ho vychutnal jako první?“ Já tam stál a bez jediného slova je pozoroval a nechápal jsem, že něco takového se děje kvůli mě. „Co si mu udělal?!“ „Nic ... jen jsme si hezky popovídali ... jo a mimochodem, má sladkou pusinku.“ Bylo vidět, že Ryuu už to nevydrží. Nasupil se a vrazil mu pořádnou přes dršku, ale ten druhje si to nenechal líbil a tak se tam začali mlátit a dost vostře. Já tam stál a opravdu jsem nevěděl, co dělat.

PREVIOUS...
TO BE CONTINUED...


Zpět