Úvod | Informace | Recenze | Tvorba | Překlady | Diskuse | Odkazy

Prázdniny

+Isaaca+

Název:Prázdniny 6
Autor: Isaaca
Přístupnost: od 17ti let
Fandom: moje vlastní tvorba, jen inspirované vším možným, co jsem četla a viděla ...
Krátké shrnutí: Končně nám začíná vážnější děj


„Pojď domů.“ Chytnul mě a šli jsme ruku v ruce. Nemusel mě táhnout jako nějaký autíčko. Šel jsem sám, ale byl jsem zamlklý. Pak se mě zeptal na něco, co mě vyrazilo dech. „Nechceš u mě přespat? Jsem doma sám.“ „Co?“ „No, naši i ségra jeli k prarodičů.“ Najednou se mi hlavou začalo honit všechno, co jsem kdy slyšel o sexu a začal jsem se bát. Vždyť to bude bolet ... to teď nechci! Jenže on se ke mně sklonil a opravdu jen zašeptal. „Neboj se ... nemusíme nic dělat. Jen budeme spolu.“ Už jsem chtěl přikývnout, jenže pak jsem si uvědomil, že mě rodiče vůbec neviděli, a tak jsem se z toho vymluvil. „Promiň ... ale naši jsou doma a já jsem tam celý den nebyl a asi se budou zlobit.“ Mluvil jsem dost sklesle na jednu stranu mě to mrzelo, ale na druhou to přišlo jako záchrana. Od těch děsivých představ. Jooo~ kdyby byl holka ... „To nevadí, tak jindy.“ Vypadal, že mu to vůbec nevadí, ale asi vadilo, to jsem netušil, co bude doma a jak se to celé vyvrbí.

„Ahoj, jsem doma.“ Pozdravil jsem a mašíroval si to do pokoje. Jenže v tom jsem si uvědomil, že se něco děje. Nakoukl jsem do kuchyně a uviděl naše, jak se hádají. To nebylo normální. To nedělávají. Vlastně tak hodně hádat jsem je ještě neviděl. Skoro mě ignorovali a něco na sebe pořvávali. Chtěl jsem je nějak uklidnit, ale míchat se mezi ně bylo docela o hubu. „AHOJ!“ Ještě jednou jsem řekl a pořádně na hlas. To byla chyba. Měl jsem je radši ignorovat. Táta se do mě začal navážet, kde se toulám po nocích a že vůbec nejsem doma. Mamka mu oponovala, že je dobře, že mám nějaké kamarády, a hádka začala nanovo, tentokrát jsem byl ústředním tématem ale JÁ. To nebylo dobré, táta mě začal do té hádky zatahovat až moc. Pak mě začal vyprávět, jaká je mamka kurva a to jsem nevydýchal. „Nechte toho oba!“ Zařval jsem. Jenže táta mě akorát vrazil facku s tím, ať se mezi ně nepletu a táhnu do pokoje. Tvář mě celá brněla a chtěl jsem brečet, ale neponížil jsem se. Elegantně jsem bez jediného vysvětlení opustil dům a zabouchl dveře. Pak jsem se rozbrečel jak malý děcko a jediná záchrana byl Ryuu. Domů jsem se teď vrátit opravdu nechtěl. Celý jsem se třásl, protože mě to vytočilo. Nechápal jsem, co se doma najednou děje. Měl jsem strach. Stál jsem před jeho dveřmi a asi 10 minut nebyl schopný nic udělat. Nakonec jsem položil prst na zvonek a jednou dlouze ho zmáčkl.

Stál jsem tam a připadal si jako blázen. Ryuu po chvilce otevřel. Měl právě mokré vlasy, ale v tu chvíli jsem nedokázal ocenit jeho vrůstající „sexepíl“ po koupání. Stál jsem tam jak strašák do zelí a on měl strach, co se stalo. Hned mě pozval dovnitř. Pomalu jsem vešel do prázdného potemnělého domu. „Co se stalo?“ Já jsem nic neřekl, jen jsem plakal. Dovedl mě k pohovce a posadil se vedle mě. Cestou rozsvítil lustr, asi aby na mě líp viděl. Musel si všimnout té zarudlé tváře, ale moc na to nereagoval. Počkal, až se uklidním. Když jsem přestal plakat, začal jsem konečně pořádně vnímat. On seděl vedle mě a pozoroval moje podivný reakce. V tu chvíli bych se nejradši propadnul do země, ale přitom jsem byl rád, že jsem s ním. „Naši se hádají.“ Nakonec jsem řekl, pro vysvětlenou. „Pojď ... vykoupeš se a přespíš tu.“ „Dík.“ Usmál jsem se na něj trochu a jak jsem se tak pokoušel mile usmívat, tvář mě ještě pěkně bolela. „Na to ti pak dám studený obklad.“ „Dík.“ Bylo jediný, co jsem dokázal říct. Zavedl mě ke koupelně. Dal mě jeden čistý ručník a jedno jeho volné tričko. Pak šel připravit spaní.

Ve vaně jsem nebyl dlouho. Jen jsem se osprchoval a namydlil. Pak jsem vylezl a utřel se do toho ručníku. Znova si oblíknul svoje spodní prádlo a navrch dal jeho tričko. Bylo černé s bílými nápisy. Nevím, co tam všechno bylo, ale něco souvisejícího s punkem. Pak jsem vyťapkal ven a zamířil si to do jeho pokoje. Svítil tam jen lampičkou. Měl rozestlanou postel a na zemi připravený další spaní. Myslel jsem, že pro mě, ale on si tam lehnul sám. „Je se vyspi v mojí posteli.“ Usmál se na mě a lehnul si na zem. Sice to bylo takový trapný, ale zalezl jsem do jeho postele. Zachumlal se do peřin a zavřel oči. On zhasnul světlo. „Dobrou.“ „Dobrou.“ Odpověděl jsem. Aspoň jsem už nebrečel, ale to mi vydrželo jen na chvíli. Nějak jsem se nedokázal usnout. Pořád se převaloval a nakonec aniž bych chtěl, začal jsem zase brečet. Připadal jsem si jak ubulená holka a nechtěl jsem abych ho vzbudil. Tak jsem se schoval pod peřinu, ale tam bylo moc teplo a špatně se tam dýchalo a to jsem nějak nevydržel. Tak jsem si sednul a snažil se bejt co nejtišší, ale asi jsem to nezvládl. „To bude dobrý.“ Uslyšel jsem najednou Ryuua. Nakukoval na mě. „Já vim ... já nevim, proč brečím.“ „To nic. Můžu za tebou?“ V tu chvíli jsem nepřemýšlel a jednoduše pokývnul hlavou. Sednul si vedle mě a začal mě hladit.

Bylo to příjemné. Hlavu jsem měl na jeho hrudi a konečně jsem se uklidnil. Ještě jsem se sice párkrát zajíkal, ale to po chvilce přešlo. Než jsme se nadál, svíral jsem ho jako klíště. On mě jen hladil. Krásně mu voněly jeho navlhlé vlasy a i celé jeho tělo. Byl takový něžný. Byl jako můj neexistující plyšáček, přestože byl svalnatý. Opravdu, ty svaly se nedaly necítit. Najednou, aniž bych chtěl, si jeho pozornost začalo vyžadovat moje tělo. Bylo mi trapně, ale bylo to příjemné. On si toho hned všiml, tváře mi hořely studem a můj rozkrok, nechtějte vědět, co dělal. (xD) On se nejprve natáhl k mým ústům a líbali jsme se, jako předtím venku. Bylo to vášnivé, ale byl v tom i cit. Byl něžný, ale tak akorát. Pomalu mě položil a skláněl se nade mnou. Roztál jsem instinktivně nohy a on klečel mezi nimi a natahoval se k mým ústům. Na chvíli jsem otevřel oči a uviděl ty jeho. Bylo poznat, že je vzrušený, já byl taky. Najednou mě nelíbal jen na ústa, ale také se věnoval mému krku. Dokonce mi udělal cucáka. Přitom jsem pořádně vzdychnul, ale ne tak, jako když jeho ruce pomalu sklouzávaly k mým intimním partiím. Opravdu. Zajel až k nim. Stáhnul mi spodní prádlo a vzal ho do ruky. „To bude dobrý ... klid.“ Pak mi ho začal masírovat. Cítil jsem se tak potupně. To bylo něco, co jsem ještě nikdy nezažil. Když si to prostě člověk dělá sám, je to něco jinýho ... než takhle. A ještě to takhle popisovat. Ty jeho ruce byly příjemné teplé a měkké. Držel ho tak opatrně. Nic jsem nedokázal říct, jen jsem vzdychal, dokud jsem nevyvrcholil. On ruce neuhnul a já vystříkl přímo do jeho dlaní. Přímo do nich. Pak jsem byl udýchaný a zpocený. Jako kdybych běžel nějaký závod. On ještě udělal něco docela nechutného. Ještě jednou mi přejel svýma, teď už upatlanýma, rukama po mém penisu. Bylo to zvláštní. Takové lepkavé a měl jsem to tam najednou všude. Pak mě políbil a tiskl se ke mně. Lehl si na mě a líbal mě. Nebyl těžký, aspoň jsem si něčeho takového nevšiml. Jen byl vzrušený. Já ale neměl dost odvahy udělat něco podobného jako on. Ne v tuhle chvíli. Vím, že by to chtěl, ale nenutil mě. Nakonec udělal, takovou nechuťárnu, ale mně se to přitom líbilo. Taky si stáhl spodky, už byl jinak nahý. Zase se na mě tiskl a svůj penis třel o ten můj. Přitom mě líbal, asi abych neměl šanci protestovat. Určitě bylo poznat, že jsem nesvůj. Ruce jsem měl kolem jeho krku a silou ho svíral. Jako kdyby se mělo stát něco špatného nebo jako kdybychom byli přilepení. Já jsem začal být znovu vzrušený a on to hlavně cítil. Strčil tam ruku a uchopil oba dva. Bylo to nepopsatelné. Nakonec jsem vyvrcholil ještě jednou a on taky. Pak mě přestal líbat. Usmál se na mě a pohladil mě. Sice měl umatlané ruce, ale to jsem nějak nevnímal. „Nejsi naštvaný?“ „Ne.“ „To jsem rád ... nikdy tě nechci k ničemu nutit a dneska opravdu nic víc dělat nemusíme.“ „Děkuju. Já ... mám tě taky rád ...“ „Rád? Nebo něco víc?“ „Taky tě miluju.“ To jsem si uvědomoval moc dobře, protože bych jinak nejspíš utekl. To vím jistě.

Pak jsme vstali a ještě se zašly jednou vykoupat. Každý zvlášť. Nakonec jsme se oba vyspali na zemi. Přeci jen ta postel by potřebovala převléknout. „Dobrou.“ „Dobrou.“ Leželi jsme tam vedle sebe a já konečně usnul. Druhý den jsem netušil co říct. „Dobré ráno.“ To jistilo, ale co potom ... to bylo už horší. „Kdyby něco doma, tak se klidně ještě stav.“ „Jasně.“ Bavil se tak normálně, jako kdyby jsme na sebe večer vůbec nešahali, ale je pravda, že já nevěděl, jak se baví lidi, co na sebe večer a nejen večer šahají. Než jsem opustil jeho dům, lehce mě políbil. Byl jsem z toho nervózní. Pokusil jsem se mile pousmát a zmizl. Bál jsem se, jak to bude vypadat doma, ale kupodivu to bylo v pohodě. Oba rodiče se usmívali. Táta se mi dokonce omluvil, a tak se dělalo, jako by nic. Musím říct, že to byl asi nějaký zkrat, protože tak velkou hádku jsem pak už dlouho nezažil.

Tenhle další den byl takový poklidný, když jsem se viděl s Ryuuem, culili jsme se na sebe a bylo to prostě příjemné. Takže to urychlím na den, kdy se zase událo něco, co nemohu vynechat. Byl jsem v parku a byl jsem tam sám. Ryuu mi volal, že nemůže přijít, že se moc omlouvá. Nijak katastrofálně jsem to nebral, tak jsem si tam ještě chvíli seděl. Jenže v tom se tam objevil ten jeho kamarád, který měl už být údajně pryč. „Tak co, už sis to s Ryuu užil? Jestli se nemejlím.“ Spustil na mě a já z toho byl mimo. „Co, prosím?“ „Ale jen se nehraj. Vím, že si strávil noc v jeho pokoji.“ „Jak to můžeš vědět?!“ „To je moje věc.“ Zasmál se a dost hnusně. „A to jsem Ti říkal, ať mi na Ryuua nešaháš!“ „On tě ale rád nemá!“ „Jak to můžeš vědět, pískle?!“ „Protože mi to řekl.“ „Aha ... tak on ti to řekl. Hmmm ... a dělal ti to taky jazykem?“ Nechápal jsem, jaká by v tom byla souvislost a navíc mluvit o těchhle věcech jsem opravdu nechtěl. „Takže asi ne. Jinak by si věděl, co je to ta pravá rozkoš. Navíc, TY ho nikdy nedokážeš uspokojit tak, jako JÁ!“ Byl jsem ticho a jen se na něj koukal. „Proč už neodejdeš! Na tyhle řeči nejsem zvědavý!“ „Aha ... tak na řeči není zvědavý a co tak na něco víc?“ Rychle jsem začal couvat. „Jak se bojí.“ Smál se mi. Byla to pravda, nechtěl jsem, aby na mě sahal někdo takový. Byť jen jediným prstíčkem. Jenže on šel rázně za mnou. „Možná, že dneska tě nechám utéct, ale podám si tě, to si buď jistý.“ „Já ... já ...“ „Budeš žalovat? Komu? Mamince a tatínkovi a nebo Ryuuovi? Jen do toho ... stejně ti to bude k ničemu, když po něčem toužím, tak toho dosáhnu a teď jsem začal po něčem opravdu toužit.“ Přišel ke mně a provokativně mi oblíznul rty svým slizkým jazykem. Cítil jsem se tak moc hnusně. Ani jsem ho nedokázal odstrčit, jak jsem se bál. Navíc mě pevně chytnul za krkem. Bolelo to, moc to bolelo a jak jsem ho cítil a viděl blízko sebe. Musel jsem zavřít oči. Pak mě sám od sebe pustil, ale já jsem tam ještě chvíli ztuhle stál. On už byl pryč a já tam stále stál.

Když jsem se trošku vzpamatoval utíkal jsem. Opravdu jsem běžel jak jsem nejrychleji mohl. Zaběhl jsem domů a zavřel se v pokoji. Pořád jsem se klepal, byl mi taková zima, přestože venku bylo okolo 25°C. Schoval jsem se pod peřinu a myslel jsem si, že už nikdy nevylezu. Opravdu jsem v tu chvíli myslel, že už nevylezu, ale chvilinku po tom, co jsem dostal tento ohromný nápad, jsem se musel přemoct. Venku někdo zvonil. Ve mně hrklo! Myslel jsem si, že je to on, ale nebyl. Byla tam Yumi a Ryuu. Po dlouhé době oba dva. Nevěděl jsem, jak se mám zachovat. Když jsem otevřel a stál před nima, asi jsem vypadal jak stěna. Tak bílej i hubenej. Když mě viděla oba se lekli. „Neviděl si ducha?“ Optala se mě Yumi. Jen jsem zakroutil hlavou. Viděl jsem něco horšího než ducha ... Netušil jsem, jak se zachovat. Nechtěl jsem žalovat, ale zároveň jsem to chtěl někomu říct. Jenže jsem byl mladej a blbej a neviděl jsem jediný východisko, který by mně mohlo pomoct. I když mu to řeknu, co udělá? Asi by něco udělal, možná fakt, že udělal, ale já byl blbej. Se divím, že mě za to pak nezmlátil jako mladýho fakana. A to vždycky nadávám, když vidím, jak v seriálech mají takový ty stupidní tajemství.

Nakonec jsem se usmál a oklepal. Už mi nebyla taková zima, ale stále jsem se cítil nechutně. Právě teď jsem byl rád, že tam stála i Yumi, nechtěl bych, aby mě Ryuu líbal, protože, a to vím jistě, bych mu to nedovolil. Prostě bych ho odstrčil a on by se vyptával a já by se mu svěřil a tak by bylo lepší, kdyby tam Yumi nebyla. Jenže ona tam byla.

PREVIOUS...
TO BE CONTINUED...


Zpět