Úvod | Informace | Recenze | Tvorba | Překlady | Diskuse | Odkazy

Prázdniny

+Isaaca+

Název:Prázdniny 1
Autor: Isaaca
Přístupnost: od 15ti let
Fandom: moje vlastní tvorba
Krátké shrnutí: JPřicházím s něčím úplně novým. Myslím, že to nebude mít hodně dílů, ale zatim přesně nevím. Příběh se odehrává za jedněch letních prázdnin a je vyprávěn hlavním aktérem. Možná je tam trochu pokus o vtip, když ho tam nenajdete, tak si s tím hlavu nelamte xD


Tento příběh budu vyprávět Já. Je mi 17 let a chci, aby nikdy nebylo zapomenuto na to, co se odehrálo o těchto letních prázdninách. Jako vždy jsem byl doma. Nemám kamarády a tak jsem byl zalezlí v pokoji. Jenže ani sám nevím proč, musel jsem dojít na nákup. „Sora-kun kup tatínkovi pivo a mě, co je na tomto seznamu.“ Přikývnul jsem a vyrazil. Měl jsem obyčejné kraťasy, co se prodávají v každém druhém stánku. Volné tričko a červenou nákupní tašku. Ano červenou, vše začalo právě kvůli ní, ale ještě nebudu předbíhat. Nikdy se nijak neupravuju, ale tentokrát jsem se zabrzdil před zrcadlem v předsíni a vlasy prohrábl hřebenem. Mám krátké černé vlasy, jako většina Japonců, takže se česat moc nepotřebuju. Podle matky ano, ale já si myslím opak.

Vzal jsem si seznam a vyrazil do nejbližší sámošky. Ona je zde jediné v našem malém městečku. Obul jsem si modré gumové pantofle co nosím, když jsem vyhnán k vodě a šel. Za necelých 15 minut jsem byl u cíle. Zpocený jak prase jsem s radostí vešel dovnitř. Při vchodu mě buchnul chladný vánek z mrazáků a potěšilo mě, že můžu nakupit mražené maso (mohl jsem tam strčit ruce aniž bych působil jako masový úchyl). Pak jsem koupil mléko, vejce ... už nevím, co to bylo ještě na tom seznamu. Spousta maličkostí. Nakonec jsem se vypravil pro ty dvě piva. Dal je do vozíku, který jsem před sebou tlačil. No a zamířil k pokladně. Moc lidí ve frontě nestálo. Jedna stará babka, nějaký poďobaný kluk a bohyně. Nebyla odsud (to bych si jí pamatoval). Měla dlouhé vlasy do půlky zad, mini sukni (div jsem jí neviděl kalhotky ... no Vám se můžu přiznat, jednou jsem je zahlédnul, byly červené jako moje taška, ale taky jako její taška). Pak jsem se přestal soustředit. Vyndal jsem nákup z vozíku na pult a čekal. Pak jsem si ho naskládal do tašky a zaplatil. Dojel k parkovišti vozíků a zaparkoval ten svůj. Tašku jsem měl odloženou na pultíku vedle. Jenže ta bohyně ke mě přistoupila. Stála vedle mě! Položila si tašku vedle mé a ohnula se. Začala si převazovat tkaničku u tenisky. Já jsem byl zmaten, všude bylo všechno červené a tak jsem jen popadl tu tašku a vyběhl ven.

Šel jsem rychle, jako by mě hořelo za prdelí. Nesl jsem tu tašku. Tu červenou tašku a najednou uslyším dívčí hlas jak volá. „Hej ty ... no ty s tou červenou taškou.“ Otočím se. Bohyně běžela za mnou. Zastavil jsem a nechápal. „Promiň ... ale asi mám tvojí tašku.“ Řekla udýchaně. Já se podíval na to co jsem nesl a až v tento okamžik jsem si uvědomil, že to opravdu není moje nákupní taška. „Promiň, musel jsem si to splést.“ „Ne ... nic se neděje.“ Usmála se na mě. Opravdu se na mě usmála. Myslel jsem, že jsem se dostal do nebe. Najednou mě z toho někdo vytrhnul. Vedle ní se objevil takový urostlý kluk. Měl delší vlasy a drsný výraz. Zaleknul jsem se a rychle její tašku položil na zem a vzal tu svou. Dívka se však nepřestala usmívat. „To je můj bráška Hanazava Ryuu a já jsem Yumi.“ Poklonil jsem se a představil se také. „Já jsem Ikuta Sora.“ Ten její bratr se ke mě naklonil, byl opravdu vysoký a já se ještě tak trochu skláněl. „Těší mě.“ Pak vysvětloval, že se přistěhovali a že to tu zatím moc neznají. Nakonec začal působit mile a ten jeho výraz se změnil. Dokonce se také usmál. Já v té chvíli, ale pořád koukal po jeho sestře. Ty její dlouhé vlasy a krátká sukně mě nenechávaly chladného. Ovšem to je jen začátek.

Oni měli stejnou cestu domů jako já. Byla to jen náhoda nebo osud? Stále nevím. Zjistili jsme, že jsme sousedé ob dva domky. Rozloučili jsme se s tím, že se ještě určitě uvidíme a tak se taky stalo.

Hned druhý den u nás doma někdo zvonil. Mamka otevřela. Já se ani nesnažil zjišťovat, kdo to je. Představoval jsem si zase mamky kamarádku, jak jdou kecat o ženských záležitostech. Mýlil jsem se. „Sora-kuuun.“ Uslyšel jsem. „Co jee~ ?“ „Máš tady nějaký kamarády.“ Kamarády? Zprvu mi to nedocházelo, ale když jsem sešel schody a podíval se, vše se vyjasnilo. „Ahoj.“ Mávnul jsem na ně a snažil se tvářit cool. Vzal si klíče od domu a řekl, že jdu ven. Mamka se jen usmála a zabouchla za mnou dveře. „Jsme tě asi překvapili.“ Prohodila bohyně. „Trochu, ale to neva.“ Pokusil jsem se usmát. Doufám, že jsem nevypadal jak blbec, ale asi jo. Pak jsme šli do parku. Ukázal jsem jim, kde je. Je tam taky malá fontánka, ale pěkně zaprasená. Sedli jsme si na lavičku, pro tři to bylo akorát a začali si povídat jako dobří známí. Jak jsme si tak povídali, začal se můj postoj k oběma měnit. Byli milí a příjemní. Začali být opravdu moji kamarádi.

Ryuu byl takový divně zamlklý, ale to mi v tu chvíli sedělo. Hodně jsem si popovídal s Yumi. Ovšem jak jsme tak povídali, zjistil jsem jednu katastrofální zprávu, že má přítele, ale ve městě, kde předtím bydleli. Snažil jsem se to brát pozitivně. „A opravdu ho miluješ?“ „Jo.“ Po té její odpovědi jsem uviděl na jejím obličeji velké rudé X. Sice by to bylo štěstí sbalit někoho takového, ale takové štěstí mít přece nemůžu. To by bylo na jedny prázdniny moc. Pak jí zazvonil mobil a musela odejít. Já tam zůstal s tím jejím bratrem. Nevěděl jsem, jestli si budeme mít o čem povídat, ale nakonec se ukázalo, že to půjde. Když jsme byli jen dva, začal se mě on sám vyptávat na hudbu. „Co rád posloucháš? Máš oblíbené skupiny nebo aspoň žánr?“ Já zakroutil hlavou. Nikdy jsem o hudbě moc nepřemýšlel. Pak jsem si ho líp prohlídnul. „Ty asi jo. Co?“ „Já jo ...“ Kývnul. Ono to bylo poznat na jeho vzezření. Vypadal jak drsný rocker s jeho drsným výrazem ve tváři. Jeho tmavě černé vlasy probarvoval tu a tam modrý proužek a byl celý v černém. Četné tílko, kalhoty a černé žabky. Kalhoty byly volnější a okolo pasu měl silný opasek. Když jsem si ho tak prohlížel, ještě teď mi z toho běhá mráz po zádech. Byl tak sexy. Ještě nikdy předtím jsem si tohle o klukovi nemyslel, ale on byl jiný. Byl sexy. Jeho sestra byla sexy a on taky (v tu chvíli jsem si připadal jako největší zvrhlík na světě).

„A co ty posloucháš? Jestli můžu hádat, nějaký ten rock?“ „Přesně tak ...“ Odkýval mi to. Přitom mu ty jeho podlouhlejší vlasy, které rámovaly jeho podlouhlý obličej, padaly na ramena. „A jen ... není ti teplo?“ „Teplo?“ Zopakoval, ještě teď vidím, jak se pak z ničeho nic začal smát. „No já jsem už na to zvyklí.“ „Aha ...“ Pronesl jsem a snažil se tvářit, že to chápu, ale nechápal a ani nepochopím, jak se dá zvyknout na teplo. Já si radši vezmu kraťasy. Pak jsme tam jen tak seděli. Sluníčko nám pražilo do zad a Ryuuovi po krku začalo stékat několik kapiček potu. Nevím, proč si pamatuju zrovna tohle, ale prostě mě to zůstalo v hlavě jako když nám ve škole říkali, že druhý den budeme muset odevzdat velký úkol a ten druhý den učitel nepřišel. Bylo to něco podobného. Vůbec to není důležité, ale v mé palici to bude snad nadosmrti. Pak zvonil i jemu mobil. Vytáhnul takový černý. Vypadal spíš elegantně než rockersky a byl strašně placatý. Zvednul ho a vstal z lavičky. Chvilku jen poslouchal, pak něco zamumlal, a pak zavěsil. „Něco se děje?“ Zeptal jsem se asi moc vlezle, ale v tu chvíli mě to nedošlo. „Nic.“ Zakroutil hlavou. „Nechceš jít na koupaliště? Viděl jsem, že tu jedno je.“ Nerad jsem chodil na koupaliště, protože tam většinou byli moji spolužáci a utahovali si ze mě. Byl jsem takový ten třídní otloukánek. Nechtěl jsem jím být, ale nikdo se na mou stranu nikdy nepostavil a já sám tři naráz nezvládnu a žalovat nechci.

„Tak jo. Můžeme jít.“ Vstal jsem také z lavičky a šli jsme domů pro ručníky a plavky. „Nepůjde i tvoje sestra?“ Rychle jsem se zeptal. Vidět bohyni v plavkách by nebylo k zahození. Představoval jsem si její dokonalé tělo skoro celé odhalené, jak se smaží vedle mě na sluníčku a chce namazat a já jí namazávám její horká záda a všichni vidí, že znám někoho takového a závidí. To byla představa, ale skutečnost dopadla jinak. „Ségra šla na nádraží. Má přijet ten její a tak ho vyhlíží. Je z něj podle mě moc vyplácaná, ale tak co by si chtěl po 16-tce po který vyjel 20-tiletý kluk. Nevím, co na ní má ...“ „A kolik je vlastně tobě?“ Podíval jsem se na něj. Vypadal starší, ale zase asi ne o tolik. To oblečení a učesání hodně mátlo. „Mě je 19.“ „Aha ... mě teprve 17.“ Když jsem zjistil jak na tom jsme všichni s věkem, odskočil jsem si pro ty plavky a šlo se. On byl rychlejší jak já. Už na mě čekal, když jsem vycházel ven s malou igelitkou. On si nesl černou tašku, kterou měl přehozenou přes rameno.

Na koupališti jsme si vzali dvě sedátka. Věci jsme si dali do šatny a zamkly. On neměl černé plavky, jak jsem si představoval. Měl nějaké tmavě modré „kraťasy“ skoro ke kolenům. Já měl ty svoje, taky něco jako kraťasy. Měl jsem ale nějaký kyťičkovaný vzor, který jsem nenáviděl. Než jsem se opřel, pořádně jsem zkontroloval okolí. Nikde nebyl vidět nikdo známí a tak jsem si oddechnul. Po chvilce ohřívání jsme skočili do vody. On teda elegantní šipku ze skokánku. Ještě teď slyším to kyaajování dívek. Já si tam slezl po žebříku jako vždy. Pak jsem se tam čachtal. Nebyl a nikdy asi ani nebudu nějaký dobrý plavec a tak jsem byl spíš u kraje bazénu. Abych měl něco jistýho. Jenže jak jsem vlezl do vody, moje ostražitost se pomalu ztratila a já jsem přestal sledovat okolí. Vnímal jsem jen tu příjemnou vodu, najednou jsem jí začal vnímat až moc. „Co to děláš? Auuu~ Pusť mě!“ Někdo mě začal tahat za vlasy a strkat pod vodu. „Tak pan Ikuta se nám vypravil k vodě. Jaká to pocta.“ Stál kolem mě hlouček známých šikanátorů ze školy a posmívali se mi, když jsem se nalokal vody a začal kašlat. Jenže to jsem ještě nevěděl, jak to bude pokračovat. Strkali do mě a smáli se. Já jsem se nemohl pořádně nadechnout, jak jsem každou chvíli padal do hloubky. Pak jen vím, jak mě k sobě Ryuu přitisknul a táhnul k žebříku. Byl jsem rád, že tam byl, ale zároveň jsem se bál, co bude dál. „Nech je ... to ... to nic nebylo.“ Vysvětloval jsem a přitom kašlal vodu. On se však zamračil na ty tři kluky, přitom ho tam zase obdivovali naše vesnický pipiny. Mračil se na ně tak dlouho, dokud nevylezli z toho bazénu. Nic neřekl, jen nahodil svůj drsný rockersý pohled. Já nebýt kluk, tak pištím s těma pipinama. Jakmile jsem si to uvědomil, musel jsem se jít zchladit a tak jsem znovu sklouznul do toho bazénu. Chvilinku byl celý ponořený a ty pištící myšlenky nechal někam odplout. Pak jsem vylezl a naplácl se na lehátko. On se za chvilku objevil na tom svém. „Je ti dobře?“ Byl starostlivý. „Jo.“ Kývnul jsem. Ještě nikdy se mě nikdo nezastal, a proto jsem ten divný poct začal přikládat tomu. „To sem rád. Neměl bys nechávat se sebou takhle vláčet.“ „Já vim, ale není to jednoduchý. Ty ses jen zamračil a bylo to ... jenže když se já mračím, vypadám jak žába.“ On se usmál a pak otočil hlavu vstříc slunci a zavřel oči.

TO BE CONTINUED...


Zpět