|
|
|
|
|
|
Nepříjemná lež
+Isaaca+
Název:Nepříjemná lež 8
Autor: Isaaca
Přístupnost: od 17ti let
Fandom: moje vlastní tvorba, jen inspirované vším možným, co jsem četla a viděla ...
Krátké shrnutí: Je to o chlapci, který nemá velké štětí, nemá peníze a ztratí i práci ... Co je ochoten udělat pro to, aby zvládl zaplatit ... ?
Když se Takumi probral, bylo už ráno. Celé tělo ho bolelo, hlavě jeho spodní část. Pomalu se posadil a všiml si, že Kouhei sedí na křesle vedle něho na stolku leží kupa nedopalků, má rozčepýřené vlasy a kruhy pod očima. Mladík na něj vydržel koukat dlouho, dokud si neuvědomil, že musí do školy. Proto se pokusil postavit. Nejprve opatrně položil na zem jednu nohu a po chvilce tu druhou. Ovšem, při pokusu o první krok, zavrávoral a celý se sesunul k zemi jako shnilá hruška. Nechtěl Kouheie vzbudit, ale to se mu nepodařilo. Při nárazu na zem sebou trhnul. Jakmile si všiml ležícího Aoyami, rychle jej podepřel a pomohl mu vstát. Takumi se na něj ani nepodíval a jen rychle vytrhnul ruku z jeho sevření. „Omlouvám se …“ Najednou zaznělo z Nagatových úst. Takumimu došlo, že to myslí vážně, ale teď opravdu nechtěl, aby se ho dotýkal. Pořád ho to moc bolelo. Nejen fyzicky, ale i citově. Jeho představa o Kouheiovy začala být docela pěkná, ale po tom, co provedl se mu znechutil. „Nesahej na mě … já to zvládnu sám!“ Ohnal se a šel pomalu do koupelny. Nedělal žádné prudké kroky a snažil aby už neupadl. V koupelně si stoupl pod sprchu a pořádně se celý vymydlil.
Nagata čekal přede dveřmi, kdyby jen potřeboval pomoc. Když je po vykoupání otevřel, spatřil tam sedícího muže s hlavou v dlaních. Prošel kolem něho a nic neřekl. Začal přemýšlet o tom, jeli mu ta škola za to stojí a nebo jesli nebude lepší utéct. Já sem ale blbec! Jsem si to představoval moc jednoduše … Začal si uvědomovat tuto skutečnost. Jakmile se mu vybavil ten včerejšek, neovládal se a začal plakat. Moc ho ranilo už jen to, co si o něm myslí. Pak se ze všeho začal obviňovat sám a nedokázal se ani ovládnout a jít na tu přednášku, která měla za chvíli začít. Raději si s nezastíraným vzlykotem začal balit. V tom se otevřely dveře a Kouhei tam vešel s prosebným pohledem. „Neodcházej …“ „Proč?“ „Protože … já se neovládl, to přiznávám, ale miluji tě.“ Dodal. Jako by to všechno mělo ospravedlnit. Aoyama položil svetr, který právě držel v ruce. Najednou v něm neviděl tu včerejší bestii, ale někoho jiného. „Já se omlouvám …“ Zašeptal a nebyl schopen říct další slova. „Ty? Ty se nemáš za co omlouvat!“ Přitiskl ho k sobě a vtiskl polibek na jeho rozechvělá ústa. „Už tě nebudu k ničemu nutit … měl jsem se ovládnout, ale já žárlil a moc jsem tě chtěl.“ Pak se mu podíval do očí. „Já … nevím, jeli ale budu chtít s tebou spát … po tomhle.“
Nagata ho pustil a poodstoupil. Opravdu tě k ničemu nechci nutit. Pročísl si prsty své delší vlasy a šel pryč. Takumimu najednou v hlavně začala znít ta slova. „Miluji tě.“ Nikdo mi to ještě nikdy neřekl … Moc dobře si uvědomoval, že toto byl první člověk, který se mu takto vyznal. Sklesle se posadil na postel a neřešil, že přednáška už běží, protože, přestože si myslel, že není v životě nic důležitějšího jak škola, tak najednou pocítil změnu. Když se vzpamatoval, šel do obýváku, kde seděl Kouhei a posadil se vedle něj. „Já zůstanu.“ Konstatoval. Ngata přikývl, a pak ho jen objal. Nic víc, nic míň. Takumi si položil hlavu na jeho rameno a letmo si přičichl k jeho vlasům. Nějak ho zaujaly ty delší tmavé, pevné vlasy spadávající podél jeho šíje. „Bylo to pro tebe opravdu poprvé?“ Tato otázka v Kouheiovy vřela a nemohl si odpustit nezeptat se. Mladík přikývl. Dál už o tom nemluvili.
„Chceš odvést do školy?“ Takumi tuto nabídku přijal. Aspoň stihl jiné hodiny. Tentokrát, když škola skončila šel rovnou domů. Ten dlouhovlasý mladík z minula se k němu tak nějak vetřel. „Neměl si kvůli včerejšku problémy?“ Snažil se vyzvídat, ale Aoyama ho jen odbyl a už se o tom nebavil. „Hele já bych tě zarazil, kdybych věděl, že toho moc nevydržíš.“ „Už o tom nemluv, jo!?“ „Tak jo.“ Pak se mladík odpojil a Takumi si to dokráčel sám. Vyjel výtahem a odemkl si byt klíči, které dostal. Byt byl prázdný a tak začal kuchtit něco k večeři. Sám si naložil a pustil si k tomu televizi. Běžely nějaké nezábavné zprávy, díky tomu začal prohrabovat DVD, která měl Kouhei ve vytrýně. Nic ho však nezaujalo, když v tom bouchly dveře. On se leknul a v tom mu těch pár krabiček bez obalu spadly na zem. Když se otevřely, hned mu došlo, co to za nemravnosti je a snažil se to rychle uklidit. Nagata vešel právě v tom okamžiku. „Co děláš?“ Pak si všiml, jaký to film drží v ruce. „LUXE V“ „Promiň, já se jen díval … já si nechtěl …“ „Tak to ukliď.“ Nic víc mu na to neřekl, když viděl ty jeho rozpaky. Radši odešel do kuchyně a vzal si tam to, co navařil.
Aoyama se k němu připlížil. „Ty ses na AVčka nikdy nedíval?“ Podíval se na Takumiho a docela ho zajímala jeho odpověď. „Nedíval.“ Odpověděl a bylo poznat, že mluvit o něčem takovém nehodlá. Nagata ho poplácal ho hlavě. „Přijde mi, že jsem se s někým jako jsi ty, ještě nesetkal.“ Že by byl opravdu takový „čistý“? Pomyslel si. Aoyama se vyhul jeho pohledu a odešel.
Večer spali v jedné posteli, ale Nagata se ho ani nedotkl. Bylo to pro něj těžké, protože už jen pohled na Takumiho ho vzrušoval. Aoyama se stáhl co nejvíc ke straně a tak konečně usnul. Nagata tam ležel vedle něho a uvědomoval si, že všechno posral. Kdyby se zachoval jinak, teď by se s ním mohl třeba mazlit, ale takhle. Radši vstal. Ten tlak, který začal sužovat jeho tělo, nemohl vydržet a odešel na záchod. Tam se, se svou pomocí uvolnil a pak usnul radši na gauči. Jeho myšlenky se stále vztahovaly jen k té jedné osobě v jeho posteli.
Během týdne se jejich soužití zlepšilo. Oba si zvykli na svou přítomnost. Ovšem Kouheiův chtíč zatím nebyl ukojen. Sám si připomínal, co provedl a snažil se být k Aoyamovy pozorný. Vyzvedával ho ze školy, i když to ho chvílemi vytáčelo, ale uvědomoval si, že vše dělá pro něj. Večer se dívali na nějakou komedii a pak šli spát. Ani jednou se ho nějak nemravně nedotkl a nedělal nějaké narážky.
Po týdnu takovéto idylky se něco odehrálo. Kouhei měl v práci velké problémy. Musel tam zůstávat dlouho do noci a vyřizovat určité záležitosti, do kterých Takumi neviděla. Takumi si byl v klidu u něj doma, už to bral i jako svůj domov, ale uvědomoval si, že je jako nějaký „vydržovaný mazánek“. Proto se jednou rozhodl připravit večeři a zavést mu jí do kanceláře. Zabalil jí do misky a vyrazil. Svezl se taxi, protože se mu večer nechtělo jezdit metrem. Nikdy jím nerad jezdil pozdě večír. Poprosil řidiče, aby počkal v autě a šel dovnitř. Moc dobře věděl do kterých dveří vejít a tak neváhal a vzal za kliku. Radši nevnímal to potemnělé okolí a chtěl rychle vejít. Ovšem, když nakoukl dovnitř, zarazil se! Nechápal, co se to před jeho očima odehrává. Celý nesvůj upustil misku s jídlem, která se vysypala na podlahu. Takovýto pohled se mu naskytl už jednou, ale tentokrát ho to víc rozhodilo. Nagata ležel na gauči a ten postarší muž měl hlavu mezi jeho nohama a určitě tam nehrál na schovávanou. Jakmile Kouhuei uviděl překvapeného Takumiho, chtěl zasáhnout, ale byl v pozici, kdy to šlo velice těžko. Aoyama chvilku stál bez hnutí. V přítmí pokoje se cítil tak zvláštně, nejprve přesně nechápal, co se to děje, ale podle zvuků mu to bylo jasné. Zkoumal toho muže, zajímalo ho, kdo to je. To se však nedozvěděl. Radši utekl. Cestou zakopl a natáhnul se. Když ležel na zemi obličejem k ní, tak kolem něho prošel ten cizí muž. Nesl se elegantně, jako by se nic nedělo a na Takumiho hodil pohrdavý pohled. Aoyama by chtěl působit víc důstojně, ale v této pozici to opravdu nešlo. Rychle se postavil. Oprášil a s pokulháváním na jednu nohu rychle nastoupil do taxi. Já sem takovej idiot! Co jsem si myslel? Že mě miluje? Jsem naivní …
Když dorazil domů, zalezl do ložnice a schoval se pod peřinu. Bylo mu jasné, že mu vlastně nemá, co vyčítat, ale mrzelo ho to. Moc! Když uslyšel bouchnout dveře, pevně zavřel oči a dělal, že spí. Kouhei odešel do koupelny, kde strávil dlouho chvíli. Pak přišel do ložnice a rozsvítil lampičku. Posadil se vedle něho. „To, co si viděl, nic neznamená.“ Zašeptal mu do ucha. Takumi stále dělal, že spí, ale moc dobře to slyšel. Když se Nagata postavil a chtěl odejít, něco ho zadrželo. „Kdybych … kdybych s tebou spal … tak by si to s ním nedělal?“ Odtušil, ale velice se za ta slova, která mu vyšla z úst styděl. Kouhej stál k němu zády. Chvíli byl zticha. „Promiň, ale tohle nemělo s námi nic společného.“ „Takže … ono je normální, že s ním děláš tyhle věci … i když někomu jinému říkáš, že ho miluješ?“ Nagatovi došlo, že žárlí, že to není jen zlost. Otočil se a svezl se na kolena vedle postele. „Promiň … já mám o moc složitější život, než se na první pohled zdá. To, že tě miluji, neznamená že nebudu dělat jiné věci. Ovšem je také pravda, že pokud budu s někým mít opravdový vztah … tak bych toto asi nedělal.“ Takumi se na něj koukal a snažil se vstřebat, co mu to povídá. Když si uvědomil všechny souvislosti jeho slov, natáhl se a políbil ho. Sice měl stále ten obraz před očima, ale nějak toužil pro něj znamenat víc a jestli mu k tomu pomůže právě tohle.
„Já nechci … nechci tě s ním už vidět. Prosím.“ Pak ho znovu políbil. Sám od sebe ještě nikdy nebyl tak vášnivý. Když se odtrhnul jeho srdce bylo jak o závod. Ještě cítil ty rty na těch svých. Kouhei nic nedělal a čekal. „Do ničeho tě nenutím …“ Ještě upozornil, jako kdyby čekal, že se při těchto slovech Takumi zastaví. To se nestalo. Sice neohrabaně, ale i tak si svléknul tričko na spaní. Pak se natáhl a chytnul Kouheie za ruku. Jemu bylo jasné, co tím chce říct. Posadil se do postele a mladík si na něj lehl celou svou vahou. Vyhrnul mu bílí nátělník a jak to předtím on dělal jemu, začal jezdit jazykem po jeho bradavce. Kouhei ho chvíli nechal, ale viděl tu neohrabanost a stud, pak konečně zakročil. „To je dobrý …“ Usmál se a rukou mu vklouzl do boxerek. Stáhnul mu je ke kolenům a jeho penis uchopil do rukou. Velice něžně mu dopomohl k vrcholu. Aoyama přitom se pokoušel o to samé, ovšem když ho jeho tělo přestávalo poslouchat, nezvládl to. Nagata pak dále nepokračoval. Pro dnešek to nechal takto. Byl i rád, že Takumi po tom co spatřil neutekl. Musel si přiznat, že toho mladíka prostě miluje. Že necítí jen pocit vlastnictví, že je v tom něco víc. Takumi si pak položil svou hlavu na jeho hruď a usnul. Měl sice rozporuplné pocity, ale snažil se být klidný a na tamto zapomenout. Snažil se uvěřit Kouheiovým slovům.
PREVIOUS...
TO BE CONTINUED...
Zpět
|
