|
|
|
|
|
|
Nepříjemná lež
+Isaaca+
Název:Nepříjemná lež 7
Autor: Isaaca
Přístupnost: od 17ti let
Fandom: moje vlastní tvorba, jen inspirované vším možným, co jsem četla a viděla ...
Krátké shrnutí: Je to o chlapci, který nemá velké štětí, nemá peníze a ztratí i práci ... Co je ochoten udělat pro to, aby zvládl zaplatit ... ?
Když se probral, všude byla tma. Najednou si uvědomil, že leží na té velké posteli, ale místa tam bylo nějak míň. Když se otočil a pohlédl na druhou půlku, ležel tam on. Spal celý okopaný. Na sobě měl jen trenky a jinak nic. Takumi si ho prohlížel, zprvu z dálky, ale pomalu se začal přibližovat. Sám netušil, co ho žene k tomu spícímu tělu. Opatrně se přisunul. V pokoji bylo hrobové ticho, které přerušoval Takumi svým šoupáním. Pak se naklonil, při tom postel lehce zavrzala. Mladík se lekl, ale spící postavu neprobudil, naštěstí ne. V pokoji jako by bylo dusno. Bylo zavřené okno. Venku však foukal vítr, nejradši by otevřel a to dusno tím rozehnal. Jenže nějaká neznámá síla ho držela stále na tom samém místě. Oči bedlivě pozorovaly každý záhyb toho dokonalého těla. Když spí, nevypadá tak děsivě. Uvědomoval si, že se mu muž moc líbí, když viděl to jeho tělo, chtěl by se ho dotýkat, ale stále se bál toho, že on bude sahat na něj. Raději se opatrně začal stahovat stranou. Jeho tělo začalo na toho reagovat po svém a bál se, že to brzy bude k nevydržení.
„Kampak … “ Chytla ho ještě před chvílí ruka, která ležela skoro jak mrtvá. Takumi se lekl, až málem spadnul z postele. Nic neřekl, je se tvářil dost provinile. „Když spím, tak se mě nebojíš a když jsem vzhůru tak ano?“ Posadil se a stále nepouštěl Takumiho ruku. Teď ji však držel jen jemně. „Nic mi na to neřekneš?“ Mladí seděl jak zařezaný, hlavu měl sklopenou a styděl se jednak za to, co provedl a jednak za to, co se mu začalo rýsovat v rozkroku. Kouhei si všiml, že se tváří velice nepřirozeně. „Copak? Nastal malý problém?“ Byl něžný a nesnažil se Takumimu moc vysmívat. Přitáhl se k němu, co nejblíže. Jednou rukou přejel po tváři a nadzdvihl mu hlavu, aby viděl do jeho očí. V pokoji byla skoro tma, jen měsíc lehce osvětloval mladíkův obličej. Beze slov přitiskl své rty na jeho. Letmý polibek se začal prohlubovat. Oba jazyky se začaly proplétat a nikdo neprotestoval. Pak mu Kouhei stáhl spodní prádlo a místo toho, aby se ústy věnoval jeho rtům, zaměřil pozornost na místo, které po ní v tento okamžik toužilo víc. Lízal ho po celé délce a Takumi vzdychal jak nikdy. Pak ho vzal do úst a pokračoval. „Do-dost …“ Vzdychnul mladík, když cítil, že už vyvrcholí. V tom Kouhei ještě přitlačil, zrychlil pohyby a sál. Jakmile se mladík uvolnil, Kouhei opustil svou polohu a měl chuť pokračovat, chtěl se taky uspokojit, když slyšel jeho vzdychat, nabudilo ho to. Znovu se natáhl k jeho ústům a políbil ho. Tento Kouheiův polibek měl zvláštní chuť. Když rukou směřoval k Takumiho pozadí, mladík ho odstrčil. „Ty se bojíš?“ Naklonil se k jeho uchu a pošeptal tuto otázku. Aoyma nechtěl působit nějak podivně, ale opravdu se tak nějak bál. Přestože nebyl nejmladší, ale tohle právě teď prostě nechtěl. „Prosím, ještě ne … “ Když Nagata uslyšel to prosím, radši přestal. „Ale moc dlouho čekat nebudu.“ Upozornil ho. Pak bez jediného vysvětlení vstal a odešel vedle. Mladík se schoval celý pod peřinu a začal plakat. Jsem takovej idiot … vždycky!
Druhý den byla změna, Takumi nemusel do práce a Kouhei s ním zůstal doma. Šli totiž do školy. Ukázal mu kam bude chodit. Takumi byl nadšen. Nějaký profesor dokonce naznačil, že má Aoyama talent. Tak ho zavedli do třídy a začal chodit do školy, po dlouhé době, kterou trávil jen pracováním. Bylo mu jasné, že teď se nevyhne vyspáním s Nagatou. On to ale bral spíš jako nějakou „rutinu“, kterou bude muset vykonávat, než potěšení.
„Ahoj já jsem Aoyama Takumi.“ Představil se všem. Byla to chlapecká škola, takže ve třídě nebyla jediná dívka. Posadil se do prázdné zadní lavice a začal vnímat učitele před tabulí. Když proběhlo celé vyučování, pár kluků ho přizvalo k sobě na oběd. Byli milí a dobře se mu s nimi povídalo. „Hele a to byl tvůj táta?“ „Kdo?“ „Ten pán, co s tebou přišel.“ Po této otázce už ten rozhovor nebyl tak příjemný. „Ehmm … to není táta, to je jen známí u kterého teď bydlím, protože to mám do školy blízko.“ Všichni se tvářili, jako že to vysvětlení stačí a tak, si oddechl. „Hele půjdeš s námi večír popít?“ „No proč ne.“ Usmál se a byl rád, že ho někdo bere.
Ti tři kluci byly vysocí. Jeden mě ovšem dlouhé vlasy skoro do pasu, prý je to jeho umělecké vyjádření své osoby, ale ti další dva vypadali jako klasičtí Japonci. Měli kratší černé vlasy a tmavě hnědé oči. Takumi se tedy s nimi vypravil do jednoho klubu poblíž školy. Sedli si k zapadlejšímu stolu a obědvali pivo. Takumi netušil, jestli má dát Kouheiovy vědět, že se zdrží, ale nakonec na to úplně zapomněl. Jenže jeho tělo neumí moc dobře vzdorovat alkoholu, a proto velice brzy začal být veselý. Smál se a plácal blbosti. Ostatní tři se pomalu taky opíjeli, ale pořád ještě vnímali, kdežto Takumi už skoro ne. Asi po druhém panáku, který přišel po několika pivech se mu rozzvonil telefon. Zvonil dlouze a nechtěl přestat, jenže Aoyama už nebyl ve stavu, kdy mohl odpovědět. Naštěstí ten dlouhovlasý bohém sáhl do jeho kapsy a přijal hovor. „Coo?“ Vykřiknul. Na druhé straně byl Kouhei a nějak ho nepotěšilo, že slyší cizí mužský hlas. „Kde je Aoyama?“ „On je tady s náma, ale trochu to hošan přebral …“ „Kde ste?!“ Mladík mu bez okolků řekl jméno toho podniku. „Dobrá … já si pro něj dojedu.“ Zavěsil. Naštvaně nasedl do svého luxusního černého auta a za chvilku tam byl. Vtrhnul dovnitř. Rozhlídnul se po místnosti a hned spatřil ten hlouček mladíků povalujících se po stole.
„Z dovolením!“ Chytnul Aoyamu za rameno a vytáhl ho ven. Vzal jeho mobil povalující se na stole a zase se hned odporoučel. Ostatní se jen koukali, ale nebyli schopni nic říct. „On má chůvu … “ Nakonec se začal smát jeden z těch krátkovlasých maníků a ten druhý se k němu přidal.
Kouhei posadil Takumiho na přední sedadlo a připásal ho. Pak se rozjel. Nezkoušel s ním moc diskutovat nebo se ho na něco vyptávat, protože by to bylo k ničemu. Aoyama seděl a jakš takš vnímal, že jede autem. „Pojď ven … “ Odpoutal ho a vytáhnul. Nakonec, ho podepřel a výtahem se dostali až do toho potřebného patra. Odtud to bylo do bytu už jen kousek. Když zabouchl dveře, hodil ho na gauč a posadil se vedle něho. „Proč si mě aspoň nezavolal?!“ Řekl rozhořčeně, když viděl, že se mladík trochu probral. „Promiň …“ Řekl se skleslou hlavu. „Ti kluci, co byly zač?“ „Od nás ze třídy ...“ Takumi si konečně začal vše uvědomovat, ne nějak moc čistě, ale docházelo mu, co provedl. Chtěl ještě něco říct, ale žaludek mu to nedovolil. Potřebovalo to všechno z něj ven! „Po-pozor ….“ Vykřikl a začal se kolíbat směrem k záchodu. Nagatovi hned došlo, že asi bude zvracet a tak mu raději pomohl. Rychle ho tam zavedl a otevřel mu dveře, pak ho tam nechal. Takumi tam nějakou chvíli objímal tu porcelánovou mísu. Pak se vypotácel ven. Byl celý rudý a cítil se hrozně. Kouhei ho hned strčil do koupelny. Svléknul ho a zatáhl do sprchového kouta. Sám se také svléknul a pustil vlažnou vodu. Aoyamu moc nohy nedrželi, tak se svez po dél dlaždiček a sednul si. Ta voda ho uklidňovala. Pak se Nagata sklonil a nadzdvihl mu hlavu a políbil ho. Takumi se trochu zakuckal, protože to moc nečekal a ta voda stékající ze sprchy mu natekl do nosu a úst. Pak už si jí přestal všímat a poddával se Kouheiovým dotekům, které nechtěly přestat. „Po-počkat!“ Vypísknul, když bylo jasné na co se chystá.
Takumi stál opřený o stěnu. Jedna z Kouheiových rukou objímala jeho pas a druhou ho začal připravovat. Bez nějakých velkých slov a okolků mu tam strčil dva prsty. Aoyama zavzdychal. „To bolí …“ „Už jsem čekal dost dlouho a navíc … myslel jsem si, že si slušný mladík … a jak vidím, dokážeš se opít s kde kým a kdo ví, co jste spolu mohli ještě provádět!“ Najednou byl Nagata nějaký napružený. Potřeboval se uklidnit a jediné uklidnění pro něj bylo to, že mu ho tam strčí. Uchopil svůj penis, párkrát svou rukou po něm přejel a pak do něj vnikl. Takumimu se skoro bolestí podlomily kolena. Všude tekla voda. Stékala mu nepříjemně do očí, přitom se Nagata začal pohybovat. Nebral na něj žádné ohledy. Svíral pevně jeho boky a přirážel. Takumi ač nechtěl, z očí mu vytryskly slzy. Ta bolest se stupňovala, chvílemi přecházela do neskonalé rozkoše, ale pořád to velice bolelo. Jeho tělo bylo oslabené ještě působícím alkoholem, ale i tak moc dobře věděl, že to takhle nechce. Nakonec do děj vyvrcholil. Pak ho vzal do náruče a mokrého přenesl do postele. Aoyama si myslel, že je po všem, ale mýlil se. Nadzdvihl mu nohy a znovu do něj vnikl. Takumi právě teď cítil jen odpor. Ovšem jeho tělo si už zvyklo. Sám byl z toho, co se dělo velice vzrušený. Kouhei uchopil jeho úd a začal jím pohybovat, dokud se neuvolnil. Pak sám provedl znovu to samé. Konečně se trochu uklidnil. Jenže, když jeho mysl nabrala rozum. Uvědomil si jakou prasárnu provedl. Sednul si tam a zapálil cigaretu. Takumi usnul, ale Kouhei tam seděl a kouřil a kouřil. Dokud nebyl popelník zaplněn až po okraj.
PREVIOUS...
TO BE CONTINUED...
Zpět
|
