Úvod | Informace | Recenze | Tvorba | Překlady | Diskuse | Odkazy

Nepříjemná lež

+Isaaca+

Název:Nepříjemná lež 2
Autor: Isaaca
Přístupnost: od 17ti let
Fandom: moje vlastní tvorba, jen inspirované vším možným, co jsem četla a viděla ...
Krátké shrnutí: Je to o chlapci, který nemá velké štětí, nemá peníze a ztratí i práci ... Co je ochoten udělat pro to, aby zvládl zaplatit ... ?


Netušil, jestli se kamarád ještě ozve a tak si radši začal znovu hledat práci. Samozřejmě bez úspěchu. Navíc mu vypnuli elektřinu, tak byl doma po tmě a to už bylo kritické. On však nechtěl nikoho obtěžovat, tak bral takovéto jednorázovky. Umívání nádobí, úklid, prostě, co se naskytlo. Asi za týden od chvíle, co viděl svého kamaráda, mu zavolal. „Měl bych pro tebe jeden návrh …pokud ještě potřebuješ peníze?“ „No to potřebuju.“ Takumimu svitla naděje. Sešli se v tom samém podniku, jako předtím. „Dneska nevypadáš moc dobře.“ Poplácal ho po zádech Yuichi. „Já vím … je toho na mě moc. Tak jakou nabídku by si měl?“ „Ehmm není to běžná práce, ale prachy za ní budou velký.“ Takumi se zarazil. „Doufám, že si nemyslíš, že jsem nějakej … “ Než to dořekl, kamarád mu skočil do řeči. „To ne neboj … nejde o sex, ale jde o to, že by si dělal doprovod.“ „Doprovod?“ „Ano.“ „A komu? Byl by to jeden chlápek, od mojí sestry z práce.“ „Dělat doprovod muži?“ Podivil se. „No, v tom je ten háček …“ „O co jde?“ „Ty … když se na sebe podíváš …“ „Tak co?“ „Nějak nechápu, kam míříš?“ „Vypadáš dost žensky.“ Vypadáš dost žensky, co tím chce říct? „Co tím chceš říct?“ „No, musel by ses obléknout, jako dívka, ale měl bys za to dost peněz. Já jen nechci aby tam šla moje sestra, mě se ty lidi moc nezdají a ty si chlap, kdyby se něco dělo, tak si poradíš!“ Takumi koukal, jak vyvoraná myš. „Ty si ze mě děláš srandu?!“ Snažil se nepřipouštět si tu nabídku, která zněla bláznivě. „Nedělám.“ Pak k němu přistrčil papírek. „To je částka, za doprovod, na jeden večírek.“ Když ho otevřel, nemohl uvěřit svým očím. Ještě si je pro jistotu promnul. „Opravdu tolik?“ „Ano … tak co, budeš to chtít vyzkoušet? Musíš si to rozmyslet do konce týdne.“ „Já si to nechám projít hlavou a dám ti vědět.“ Pak nad tím přemýšlel. Ale, vždyť nejsem holka … vždyť … nemám prsa a mám i něco navíc … „Neboj se s oblečením ti pomůžeme … “ „Kdo my?“ „Já a moje sestra.“ „Aha … “ „Já teď už radši půjdu.“ Rozloučili se a Takumi odešel domů. Tam se zamkl a potmě, protože nešla elektřina, se svalil na postel. Už neměl náladu na návštěvu veřejných lázní, tak si zůstal doma sedět zabalený v dece. Co budu dělat? Co, když se ztrapním, vždyť ani nevím, co to je za chlápka. „Chjoooo!“ Zaskučel. Radši si lehnul a spal.

Týden utekl a on se rozhodl, pro přijmutí toho návrhu. Sice měl strach, ale doufal, že se to nějak zvládne. Hlavně ho lákalo těch několik tisíc korun, kterými by zaplatil elektřinu. Konečně se odhodlal Yuichimu zavolat. „Tak já to beru, ale jde opravdu jen o doprovod?!“ „Samozřejmě.“ Přitom měl pobavený výraz. „Zítra tě vyzvednu autem a přivezu ke mně domů, kde tě nastrojíme. Neboj, vše proběhne v pohodě, ty dostaneš peníze a šéf mojí sestry dá pokoj.“ „Tak jo a v kolik se stavíš?“ „Kolem páté, abychom měli čas.“ „Budu čekat.“ Zavěsil. Posadil se na holou zem. Co to sakra hodlám udělat? Kouknul na své vyhublé ruce. Vždyť nevypadají jako dívčí. Prohlížel si je a přišli mu jako dvě plácačky. Nakonec na to přestal myslet a snažil se být optimistický.

Sobota pět hodin a Yuichi nikde. „Kde jen je?!“ Chvíli nadával a koukal stále z okna, až si uvědomil, že mu nejde zvonek. Radši naklusal na ulici. „Kde seš tak dlouho?“ Ozvalo se za ním. „Vyzváněl jsem jak na lesy!“ „Promiň … já … mě nefunguje zvonek.“ Omluvil se, se klopenou hlavou. „No jo … tak hlavně už jedem.“ Naložil si kamaráda do auta. Zastavili před pěkným domkem. „Tady bydlí sestra … půjdeme k ní.“ Vešli dovnitř. Zavedl jej do obýváku, kde už byly na zemi rozložené nějaké šaty. „Nebyla jsem si jistá, co ti sedne, tak je toho tady víc.“ Ukázala kolem sebe. On polknul, protože ho ta kupa kraječek trochu vyděsila. „To si neříkal!!“ Vyděšeně vyvalil oči. „Uklidni se … aspoň nebudou na tobě nalepený a nebude ti vidět rozkrok.“ Prohodil, jako by se nechumelilo. Takumi vzal jedny. „On tvůj šéf ujíždí na lolitkách?“ Dívka přikývla. „Promiň … ale já myslela, že už bude jedno, jaké z šatů si oblékneš jestli loli a nebo nějaké koktejly. Šaty jako šaty.“ Rozhodila rukama. „Ale … jak se do toho leze?“ Prohlížel si jedny na kterých nebylo tolik volánků. „No já myslím, že na tebe budou nejlepší tyhle.“ Vzala do ruky šaty černé barvy s dlouhými rukávy zakončeny ozdobným lemováním. Na zádech s velkou mašlí a přední část, stažená šněrovačkou. „Nestyď se a svlékat.“ Najednou, aniž se nadál, stál tam jen v boxerkách a jinak byl nahý. „Ty si holíš nohy?“ Najednou vyprsknul Yuichi. Takumi zrudnul. „Já … já si na to zvykl, když jsem sportoval a už jsem toho nenechal … no!“ Tak nejdřív si oblékni tohle. Podala mu takové ty černé bombarďáky. „Opravdu?“ „Jo. Opravdu!“ Pak mu podala spodničku. „Teď musíme něco udělat s tím vršek, měl by si být slečna.“ Podala mu jedu ze svých podprsenek, kterou vycpali. A na vrch mu natáhli ty šaty. Dívka poodstoupila a vypískla. „KA WA II~“ On se cítil jako nějaká panenka, bál se skoro pohnout. „Teď ještě podkolenky a boty.“ Když přitáhla černé vysoké platformy, zděsil se. „V tom tam nedojdu!“ „Neboj, chodit moc nebudeš muset.“ Poplácal ho kamarád. Pak ho lehce nalíčila a jeho kratší vlasy nechala, tak jak jsou, jen do nich na stranu posadila malý černý klobouček. „Myslím, že šéf bude spokojen.“ Usmála se.

V tomhle nemůžu jít! Na co jsem to jen přistoupil … vypadám jak … Přitom se koukal do zrcadla a nevěděl, jak by se nazval. „Jsem strašidlo!“ Yuichi k němu přistoupil. Poplácal ho lehce po zádech. „Sluší ti to … “ Nechtěl říct, že vypadá, jak roztomilá panenka, ale bylo tomu tak. Jeho nezvykle zelené oči právě působili jako dva smaragdy a celkově mu to moc slušelo. Kdyby nevěděl, že je muž, snad by to ani netypoval. „Musíš se snažit … ty to zvládneš, kdyby něco, hned volej!“ Podali mu instrukce a už někdo zvonil.

Otevřela paní domu a hned se poklonila. „Dobrý večer … Pane.“ „Tak, jakou pak budu mít náhradu za vás?“ Porozhlédl se po prázdné předsíni. „Už jde.“ Řekla dost nahlas. V tom Takumi hodně nervózně vykoukl. Nejdříve měl sklopenou hlavu. Viděl dvě černé elegantní boty a černé kalhoty, když jeho oči putovaly výše, spatřil černé sako a bílou košili doplněnou červenou kravatou. Poté se podíval muži do obličeje. Chvilku zaraženě koukal, protože ten výraz v jeho tváři mu něco připomínal. Já ho už viděl … To bylo jediné, co si uvědomoval. Ale kde? Přitom stál jak přimražený. Muž se k němu naklonil a uchopil jeho ruku. „Já jsem Nagata Kouhei.“ (poz. Nemohla jsem si jí odpustit word mě změnil Kouhei na Koubek xDDDD) Představil se. V tom to mladíkovy došlo. To je ten chlápek, jak jsem ho zašpinil! Jak mě pak vyhodili! Nejradši by mu něco řekl, ale musel se ovládat. „Je ti dobře?“ Optal se. On jen přikývnul. „Jak se jmenuješ?“ „Aoyama …“ Pak si uvědomil, že nemůže říct své jméno, ale kamarád naštěstí zasáhl. „Aoyama Taka. Ona je trochu nervózní. Omluvte ji.“ Muž se usmál. „Slečna mě přijde roztomilá. Tak půjdeme.“ Takumi přikývl. Přitom se stále díval do země. Venku na ně čekala limuzína. Nasedli a jeli. V autě panovalo nepříjemné ticho. „Tak Aoyama-san, těšila jste se na dnešek?“ Takumi si musel uvědomovat, že je dívka a působit mile a „něžně“. „Ano těšila … “ Jeho hlas byl trochu hrubší, ale snažil se a působil žensky. Nějak nemohl odolat a prohlížel si ho. Zaujal ho jeho hubený obličej, doplněn delšími vlasy, právě staženými do culíku. Tmavé oči a takové to elegantní vzezření. „Mohu se zeptat, co vlastně děláte za práci?“ „Samozřejmě. Zprostředkovávám prodej.“ „Aha … “ „A vy slečno?“ „Já … já právě nemám práci … proto …“ „Chápu, proto jste přijala tuto nabídku.“ Takumi začal panikařit. Ruce se mu potili, když si všimnul, že si muž sedl blíž k němu. „Máte krásnou tvář.“ Přejel rukou po lícní kosti. „Po – po …“ „Copak … bojíte se mě?“ Pousmál se. Měl nějakým způsobem velice kouzelný úsměv.

PREVIOUS...
TO BE CONTINUED...


Zpět