Úvod | Informace | Recenze | Tvorba | Překlady | Diskuse | Odkazy

Dear Myself
+Eien no Ai+

"Té noci jsem myslel, že se mi zdá...jak na mě zírá kluk s uslzenýma očima. Neplač…jsem tady..."

Uvažovali jste někdy nad tím, jestli se váš svět může zhroutit takřka přes noc? Manga Dear Myself od Eiki Eiki dokazuje, že to možné je. Otázkou však zůstává, zda se vám pak podaří sesbírat střepy a zas je poskládat dohromady.
Jednoho rána se Hirofumi probudí s pocitem, že něco není v pořádku. Vůbec si nedokáže vybavit, kde vlastně je, a jen s obtížemi pozná vlastní sestru a matku. Naštěstí se brzy dozví, proč - před dvěma lety byl obětí dopravní nehody a už tehdy ztratil paměť. Teď se mu vzpomínky na dobu před onou nehodou vrátily - ale výměnou za to zapomněl všechno, co se stalo po ní (to se prý pacientům s amnesií někdy stane). Nezbude mu tedy nic jiného, než si začít zvykat na skutečnost, že už mu není čtrnáct let, ale šestnáct, že má delší vlasy než dřív, že je ve škole o dva roky pozadu… Ale hlavně se musí srovnat s tím, že sám o sobě vlastně nic neví. A má nejasný pocit, že zapomněl na něco důležitého.
Ten pocit se velice rychle potvrdí. Když jde Hirofumi po ulici, někdo ho osloví a ptá se, co tam dělá, když se přece měli sejít jinde. Na to mu Hirofumi vysvětlí, co má s pamětí a že se právě snaží zjistit něco o své minulosti během posledních dvou let. To ale neměl říkat…

"To mi chceš říct, že si mě nepamatuješ?!"
"Co-?"
"Stejným hlasem a stejnou pusou, jakou jsi dřív křičel moje jméno, nebo snad ne?! Ještě včera ses na mě usmíval! Kam Hirofumi zmizel?!"
"Zmizel..?"
"Řekl jsi…že mě miluješ, ne?"

Z téhle konverzace je Hirofumi samozřejmě v šoku a nejdřív tomu vůbec nechce věřit. Snaží se sám sebe přesvědčit, že to určitě byl jenom nějaký platonický vztah…ale na to mu neznámý dost nevybíravě odpoví, že už spolu dělali všechno. Vzhledem k tomu, že už je poslouchá celý dav kolemjdoucích, odejdou radši domů, kde si to spolu mohou "v klidu vyříkat." To se ovšem taky nevyvede tak, jak by mělo. Neznámý totiž Hirofumimu navrhne, že jestli si na něj nedokáže vzpomenout jeho mysl, tak si vzpomene jeho tělo. A má pravdu! Ale Hirofumi ho dost rychle zarazí a prohlásí, že nic takového dělat nechce a ani nemůže. Po tomhle nepovedeném pokusu se ve zlém rozejdou.
Jenže tím samozřejmě nic nekončí. Vzápětí dostane Hirofumi do rukou krátký dopis, který nedávno napsal sám pro sebe pro případ, že by se mu paměť vrátila. Zvědavě začne číst...

"Mé milé já, tento dopis adresovaný mě je o událostech posledních dvou let, o kterých už nevím… Existuje někdo, koho miluji. Když tu zrovna nejsem, mám starost jen o tu jednu osobu. Jmenuje se Daigo Furubayashi. Je to kluk. Zajímalo by mě, co bys tomu řekl, kdyby ses o něm dozvěděl. Odmítl bys ho?"

Ten dopis sice něco objasní, ale zároveň odkryje spoustu nezodpovězených otázek. Hirofumi je z toho všeho zmatený - na jednu stranu popírá jakékoli city, ale v tu samou chvíli cítí ve svém srdci bolest, která se ozve vždycky, když je z něj Daigo zklamaný nebo smutný. A ani jeden z nich nemá tušení, jak si se svou situací poradit.
Jednoho dne ale Hirofumi dostane svůj vlastní deník, který mu předá právě Daigo. Samozřejmě že se do knížky hned začte…a tentokrát se toho dozví mnohem víc. Dočte se o svém probuzení po nehodě, o tom, že mu Daigo zachránil život, o nelehkém začátku jejich vztahu, o tom, jak se bál, že na Daiga opravdu zapomene… Jenže od zjištění pravdy je dlouhá cesta k jejímu pochopení…zvlášť když ji ještě ani neznáte celou.
Měsíce ubíhají a nic se neděje. Ale i přesto je jasné, že tak to nemůže zůstat, že někdo přece musí konečně něco udělat a skončit s tím zbytečným odkládáním důležitých věcí na později. Protože pak už může být moc pozdě…


Manga se skládá ze tří kapitol a jednoho kratšího dodatku. Příběh se čte opravdu výborně - smutné až depresivní scény se střídají s něžnými či optimistickými, což mu jenom přidává na věrohodnosti. Ani psychologie hlavních postav není zanedbaná - nikdo není úplně takový, jakým se na první pohled být zdá. Děj v současnosti se místy prolíná s událostmi z deníku, některé části působí úplně jako déja vu. Občas tam také vystupují dvě "verze" Hirofumiho - ta současná a ta ze zapomenuté minulosti.
Ani některé z vedlejších postav nejsou bez zajímavostí - například doktor, který toho nakonec ví mnohem víc, než se zdálo, nebo tajemný Akihiko, se kterým měl Daigo velmi zvláštní vztah.
Jestli bych tuto mangu někomu doporučila? No samozřejmě! Určitě stojí za vidění a přečtení.