|
|
|
|
|
|
Amai Jouken
+MatiMate+
Nikdy více mangy typu Ake Nure Goyou ni Furu Yuki wa , kde je vzájemné porozumění a potoky slz tak mocné, že mi z toho vyskočila vyrážka. Hmátla jsem proto po něčem, co má spád a je o jídle. No vlastně ne úplně tak o jídle, ale o fešném majiteli Francouzské restaurace s velmi japonským jménem Sonobe Munekazu. Munekazu-san je vysoký, elegatní, černovlasý s uhrančivým pohledem geparda ehm semeho na lovu, co sbírá zatoulané králíčky, aby je vzápětí zprznil. Hisayův přítel byl pěkný násilník, mlátil ho jak žito a psychicky ho týral do doby, než zasáhl Munekazu a teatrálně Hisayu převzal do své péče. Nejprve pod záminkou o práci zatáhne Hisayu do svého bytu. Jakmile se rozzurčí sprcha je vymalováno a králíčkovi je počechrán ocásek a práce pingla se rozšíří o péči o majitele restaurace. Drobné žárlivé scény a pochybnosti, jestli to Munekazu myslí vážně a Hisaya není jen jeden z mnoha. Hisaya si prožívá obligátní „má mě rád, nemá mě rád, nebo má mě rád, ale zároveň má rád celé fotbalové družstvo“ . Munezuku ho ujistí o svých nehynoucích citech. Hisaya mu padne do náručí. Pohádka o princi na bílém koni opět zafungovala perfektně.
Druhý příběh mangy je o tom jak z totálního bezohledného bastarda dokáže milý a ochotný uke vychovat milujícího a oddaného muže. Takeru je vychováván a pomalu měněn klučíčkem ke svému lepšímu já. Někdy se zdá trocha domácího psychického teroru, jako velmi milé zpestření partnerských vztahů.
Průměrná manga s příběhy, které jsou tuctové a v podstatě ničím zajímavé. Romantika s trochou erotiky neurazí v manze z poličky zapomnění.
Info:
Amai Jouken
Hyuuga Seiryou
ISBN 9784862526069
|
